KOLO - SNOWBOARD - BUCKET LIST - A TAK TROCHU SAFÍRY

Publikováno dne 3. září 2021.

KAPITOLA 1

🚲 👧 Od malička jsem měla ráda kolo a tu volnost když jedete jak šílenec, cítíte ten proud vzduchu co rozrážíte navzdory dujícímu větru a vlajou vám k tomu bohovsky vlasy, který pak nemůžete ani za nic na světě rozčesat.

🚲 🐏 🏔 Dost často jsme trávili s kámoškama/kámošema odpoledne lítáním po venku a ježděním na kolách. Hlavně na amfíku. A tam byly dva skvosty, který jsem vždycky totálně obdivovala (upřimně ZÁVIDĚLA) - a to "silniční závodničku" s BERANAMA A ŠTANGLOU  a HORSKÉ KOLO. Jooo, to byly časy... Léta pádila a kolo zůstalo na půdě... Až pak jsem se ke kolu vrátila až v Utrechtu, kde jsem byla na semestr na vejšce.

🚲 🇳🇱 V životě by mě nenapadlo jet do Holandska (zkratka NL). Jako proč? Já miluju Irsko, Anglii, Skotsko a všude, kde aspoň vrabci cvrlikají anglicky. Co budu dělat v NL? A slyšeli jste jak tam chrochtaj? No to by utrhlo uši každýmu milovníku angličtiny! Kámoška I. mě uháněla, že chce jet na stáž do Holandska, ale že nechce jet sama. Několik týdnů jsem jí odolávala. Až pak přišel moment, kdy mi tehdejší přítel oznámil, že si na léto naplánoval 3 týdenní dovolenou s kamarádkou místo mě. To mě tak nas..., že jsem podala přihlášku na stáž ještě dřív než jsem to stihla oznámila kámošce, která mě tak dlouho přemlouvala. Nakonec nejela, ale dodnes jsem těm dvoum nesmírně vděčná, že díky nim jsem strávila několik měsíců v Utrechtu. ❤️🤍💙

KAPITOLA 2

🚲 🌬 Kdo nezná, Holandsko je země větru, větrných mlýnů, tulipánů, kol, dokonalé placatosti a dalších skvostů. Tu placatost chápu drobný časový posun, kdy se NL ještě nestihlo aktualizovat do nových vědeckých poznatků o zaoblení planety Země. Dneska tady vypíchnu jen dva stěžejní zážitky celého pobytu. Předem než jsme odjely do Utrechtu nám bylo doporučeno pořídit tady v ČR ty největší/nejtěžší zámky na kolo co seženeme... Dobře, nakoupeno. Jenže když jsme dojely do NL a uviděly jsme ty jejich zámky na kola (normálně sněžný řetězy na auta by odchrastily studem), tak nám s těma našima zámečkama docela zklaplo. Ale aspoň jsme měly jiný typ klíče než kolaři (a zloději) v NL.

🚲 🔐 Hm, tak už jsme v Holandsku, prázdný kapsy a stýpko nám zaplatí sotva ubytko a suchej rohlík jako pravidelnou stravu 3x denně. Školu jsme měly od koleje docela štreku, ale jako správný Češky jsme si řekly, že těch 6 kiláků denně tam a 6 km zpátky přece dáme úplně v klidu. Jenže to fakt nešlo a tak jsme se rozhodly, že si musíme pořídit kola. Kdo nežil v Holandsku, tak neví. Kola jsou tam úplně všude, totálně. A čím větší herkou jezdíte, tím víc můžeme být v klidu. Kola jsou různě pomalovaný. Né že by Holanďané byli tak úžasně kreativní a talentovaní, ale protože to je strategie jak si ochránit kolo před krádeží a taky jsk si ho rychle poznat v té záplavě kol. A protože jsme neměly peněz nazbyt, tak jsme se poptávaly, kde si nějakou tu herku pořídit. Studenti z koleje nám doporučili - o půlnoci na nádraží a bacha na policajty, nesmí Vás chytnout. Kdo netuší, bývaj tam zlodějíčci, kteří Vám za pár šupů ukradnou kolo na počkání... No tvl, to bylo něco na mě. Asi týden nám trvalo než jsme sebraly odvahu a natočily budík na 23:30. Já vyměkla dávno před 18h a bylo mi jasný, že na tohle fakt koule nemám. A tak vyrazily jen kámošky... Po pár hodinách strachu o ně se vrátily totálně uřícený, zpocený, rudý, vyděšený a bez kol. Druhý den ráno jsme šly všechny kupovat kola do bazaru. Joooo, čekala tam na mě krásná růžovofialová herka. Sice mi byla malá, ale byla nejkrásnější ze všech herek široko daleko.

KAPITOLA 3

🚲 ❄️ Další stěžejní událostí našeho pobytu byl pád u Králíka dnes už paní L. Tenkrát napadl sníh a celý Utrecht byl vyděšenej co se děje, v životě tam sníh nenapadl, tudíž ho nikdy ani neviděli natož dotkli. My jako ostřílený češky z jižní Moravy odrostlý na saních, bobech a s beranicema na šiškách jsme si to ráno jen povzdychly "no tvl, to bude dneska klouzat jak...."  A taky že jo, ale tak nějak se nám z toho dařilo celej den vybruslovat. Jenže pak jsme přijížděly domů přes centrum a na semaforu blikla červená, čehož jsme se vždycky děsně děsily, protože ty naše herky brzdily jen na nějaký tajný heslo (určitě v holandštině), který se nám nikdy nepodařilo rozluštit. A tak, když jsme se přibližovaly k semaforu a blikla červená, kamarádka L. vykouzlila ten nejúžasnější nejzpomalenější a nejdokonalejší pád, který jsem v celým svým životě viděla. Zastavila a než stačila na tom sněhu dát  nohu z pedálu, tak se začala lehce a jemně s takovou dokonalou elegancí dámy klesat k zemi dolů (díky bohu na pravou stranu k chodníku - tak to měla vychytaný). Byl to ten nejelegantnější a nejkrásnější pád, za kterej by se nemusela stydět ani Julianne Moore na zasněženým červeným koberci. Kdyby to byla disciplína na Olympiádě, určitě by to vyhrála... Záchvat smíchu nám natrhl koutky tak, že náš úsměv byl širší než Julie Roberts. A to jste neviděli jak musela pokaždý startovat svý kolo - musela ho neustále nahazovat jak starou babetu než naskočil řetěz zpátky a mohla se rozjet. Bohužel za toto startování musela startovat vždycky za nama, protože by nám zas pěkně rozmázla náš pečlivě napatlanej mejkap ještě než bysme vyjely směr škola...

🚲 🛣 A vlastně ještě třetí pikoška.... Ale u toho jsem nebyla... To se Vám tak jednou vrátí kámoška S. celá zkoprnělá, šokovaná a totál smíchy rozstřelená, že to právě napálila přímo do sloupku za kolejí. Jen abyste byli v obraze.... Za kolejí byla cyklostezka - krásná asfaltka, která plynule odbočovala ke kolejím,  kde se asi tak 4x rozšiřovala z původní cyklostezky. A uprostřed byly dva betonový sloupečky cca 50cm... Byly fakt vidět a trochu zkušenej kamioňák by se mezi něma i v pohodě otočil, ale my ženské se občas zamyslíme. Nebo pečlivě zkoušíme, jestli je beton v NL stejně kvalitní jako v ČR?! Protože ty jejich okna a těsnění jsou fakt strašný... Architekturu a statiku budov v NL si nechám na někdy příště... Sloupek je od tý doby trochu nakřivo...

KAPITOLA 4

🏂 ❄️ 🎿 Tak a teď přeskočím pár let a krapek Vám představím svou další srdcovku - SNOWBOARD. Jsem snowboarďačka srdcem i duší hodně let (ehm, desetiletí). Jenže to bylo vždycky jen na mým BUCKETLISTU (seznam přání, který chcete stihnout do konce života). A tak před pár lety, když se mě někdo zeptal kolik mi je a já už musela na začátku zmiňovat tu TROJKU, tak si říkám jako kdy se to chceš sakra naučit? Teď, dokud se Ti ještě hojí kosti! No tak ok. Udělaly jsme si dámskou jízdu a já se zapsala na intenzivní snowboarďáckej výcvik. Jenže předtím jsem stihla onemocnět a sotva dobrala antibiotika, už jsem se šněrovala na svahu. Prkno a boty mi ségra půjčila v Práglu, abych nemusela na místě půjčovat ňáky křápy... A taky že jo. Můj instruktor obdivně hvízdl, když mě poprvé uviděl. Bohužel to nebyla reakce na můj vystajlovanej tyrkysovej kulich a zrzavý lokny co z nich čouhaly, ale na parádní prkno a ty bagančata v něm. Průběh výcviku raději vynechám. Byla jsem domlácená víc než nejtvrdší borci v ringu, ale šťastná a vyřechtaná od ucha k uchu. A ostatní instruktoři tomu mýmu záviděli, kde sebral tak vyřechtanou klientku a míjeli mě už potřetí na tom svahu než jsem se sebrala z prvního pádu a se širokým úsměvem na mě volali a mávali. Mimochodem, nikdo neříkal, že to na tom prkně tak brutálně klouže?! A už nikdo mi neřekl, že když se Vám po tréninku chce  tak děsně na wc, že nemáte čas ani ty bagančata ze sebe sundat.... Že na tom wc ztratíte při sedání balanc a zahučíte rovnou do mísy a nemůžete pak dostat ven! Před tímto by měl varovat každej instruktor než Vás začne trénovat. Kdo Vás na to neupozorní, zdrhejte pryč, pravděpodobně mu na Vás až tak moc nezáleží....

KAPITOLA 5

🏂 💃🏼 Jedem dál a dojedeme k poslední jízdě, na kterou jsem se děsně těšila, protože pak budu všem moct vyprávět jaká su BORKA SNOWBOARĎAČKA, že jo! Žádnej vocas ani suchar, ale ta BOHYNĚ ZE SVAHU CO ELEGANTNĚ VÁLÍ OBOUČKY A NECHÁVÁ ZA SEBOU SNĚHOVÝ LAVINY A VŠICHNI CHLAPI JEN OBDIVNĚ ZÍRAJ. No tak tenhle plán tak úplně nevyšel.... Můj týdenní boj s lanovkou vyprávět nebudu, ale dorazila to ona. Bohužel tentokrát můj instruktor nestih zamávat na týpka nahoře, aby kvůli mě zpomalil lanovku, že potřebuju čas na seskočení. A tak se přihodilo to, že snowboard s mou levou nohou vyrazil v ústrety nové životní etapě o trochu dřív než pravá noha a zbytek těla. Pak mám pár vteřin mlhu a pak jsem se našla natažená v prapodivný šňůře na zemi za kterou by se nemusela stydět ani primabalerína ruskýho státního baletu. Holky, vy se mrkněta na video na youtube - "Sergej Polunin - Take me to the Church" na 1:08. Přesně takhle jsem letěla, ale levačkou napřed. Mimochodem, Sergej je pro mě bolobůh ruskýho a londýnskýho baletu, stojí za to mrknout na film o něm. Bohužel od doby, co si na hruď nechal vytetovat jistou kérku,  jsem ho přestala z politických důvodů sledovat. Kérky miluju, ale toto bylo i na mě moc. Je možný, že teďka lítá úplně někde jinde, ale i tak, je to BOREC! Mrkněte na něj, nebudete litovat!

KAPITOLA 6

🏂 💪 Tak a zpátky ke mně a k pádu. Hoplasa… Protože jsem taky drsňačka, tak to přece zvládnu a ten svah sjedu, ikdyž jsem se nemohla postavil. Jo, svah jsem s pomocí instruktora sjela asi po 40 minutách, protože jsem se vůbec nemohla na pravačce udržel a instruktor mě musel co pár metrů zvedat. Se slzama na krajíčku jsem se doplazila na ubytko v těch bagančatech, dotáhla milovanej snowboard a objala ho vší silou co mi zbyla a dala mu pusu na rozloučenou... Myslela jsem si, že když se převleču a budu tak hoďku, dvě chodit okolo promenády, že to rozchodím. Nerozchodila jsem to. Ani po pár měsících. Ale za to jsem si vygůglila BOSU a místo vysněnýho SNOWBOARDU jsem si objednala (přece dočasně) tohoto americkýho krasavce. Bohužel v té chvíli nebyl skladem v růžové barvě, tak jsem  musela objednat zas tu MODROU....

💙 💪 BOSU - prosím, nepleťte si to s BOSA/BOSE/a další atrapy BOScosi co najdete běžně ve fitkách. TOHLE JE PRAVÝ AMERICKÝ BOSU! A když to vynalezli američtí vědci, aby to pomohlo americkým kosmonautům dostat se do cajku po letu na Měsíc, tak to sakra musí pomoct i mě dát se dohromady z pidipádu na Šumavě, ne? Jsem přece naprosto INDEPENDENT WOMAN (nazávislá žena) a já si prostě dokážu pomoc sama. Se vším... No tak tentokrát to teda jako taky nevyšlo. Né, že bych to BOSU blbě nafoukla nebo necvičila, ale protože prostě to tříslo bylo fakt úplně v pr... A tak jsem o cca 2 roky později marných různorodých  pokusů musela zpolknout svý ego a říct si o pomoc. Může za to má extrenérka a jogínka J., která už ze mě na tréninkách fakt nemohla, protože jsem pokaždý odpadla jako hruška. Ale vždy s přesnou trajektorií pádu - napravo. A donutila mě jít na rehabku. Ale to až příště.

KAPITOLA 7

💙 ☁️ 💍 Teď Vám jen v rychlosti vysvětlím proč je to U tak strašně důležitý v názvu BOSU. Protože to pravý americký BOSU má úplně jinou křivku než obyčejný bosA za pár kaček. Chlapům je to asi jedno, ale my patchworkářky poznáme jakoukoliv odchylku byť o 0,0001% stupňu úhlu v čemkoliv.... Když stojíte na BOSU, je to jako být na obláčku. Když stojíte na BOSe, jste jako ve větru a koukáte kam by ten pád byl nejmíň bolestivý místo soustředěnýho cvičení. To je jak když obdivujete Kate - vévodkyni z UK a její safírový náušnice (možná znáte spíš její zásnubák - ze stejné kolekce). Poznámka: UK není Ukrajina jak na mě jednou vybafla pošťačka, když jsem na balík napsala UK a já s hrůzou korigovala směr mého balíku. Je to United Kingdom - Anglie (poštovní zkratka je GB jako Great Britain, to jsem tenkrát nevěděla). Zpátky ke Kate a jejím náušnicím. Když zrovna nemáte na účtě zbytečnejch 30 táců, abyste si koupily ty pravý, tak si koupíte za pětikilo syntetický. Né, že by mi ty syntetický "safírový" (zas ta modrá) náušnice neslušely, to jo, ale jako Kate se rozhodně necítím. A tak je to i s BOSU. BOSU s U je jako UK (pravý safírový náušnice Kate z United Kingdom) a BOSA/E/... je jako ty syntetický náhražky...

KAPITOLA 8

💙 🪣 A tak se dostávám k BUCKET LISTU (seznam, co chce člověk stihnout do konce života). V amerických filmech mi to přišlo vždycky strašně romantický a tak jsem tomu dala párkrát šanci. Jenže seznam byl tak dlouhej, že bych to ani do konce života nedočetla natož stihla realizovat... A tak mám za sebou pár pokusů napsanejch i vyhozenejch. A dneska začínám asi psát další...

🪣 Bucket list no. 758:
1. kolo 🚲
2. snowboard 🏂
3. safírový náušnice 💙