ANGLIČTINA A JAK JSEM VYHRÁLA SOUTĚŽ NA STŘEDNÍ
KAPITOLA 1
Angličtina byla pro mě jasná volba v pětce na základce. Tenkrát mi ještě nic moc neříkala, ale zněla mnohem líp než přespolní němčina (bydlím na hranici s Rakouskem). Poté jsem sbalila svojí aktovku, svačinu i paní učitelku a přesunuly jsme se na gympl do primy. To jsem ještě nevěděla co těch pár let pro mě bude znamenat v budoucnu.
A protože jsem se na gymplu jakoby nudila bez toho zaměření a děsně ráda jsem tenkrát počítala, tak jsme doma naznali, že nejlepší bude, když zdrhnu po kvartě na obchodku. Sice tam byly na gymplu dlouhé vyjednávací procesy ať zůstanu, protože nás odcházelo ze třídy tolik, že celá škola mohla v zimě topit jen na 50% výkon, ️ , odešla jsem budovat svoji skvostnou obchodní kariéru.
KAPITOLA 2
A tak jsem se ocitla za kopcem o 20 kiláků dál. Na obchodce. Tam jsem na první hodině angličtiny pojala podezření, že buď je paní učitelka fakt pěkná srandistka nebo úplně mimo v angličtině. Bohužel vyhrála druhá varianta a já následujících pár let korigovala úlety naší paní učitelky.
A taky jsem byla největší KING (král) ve třídě. Teda QUEEN (královna). Jako jediná jsem během celý střední dokázala bez chyby napsat NEIGHBOURHOOD (sousedství)! A to i o půlnoci bez taháku! Takže díky naší zlaté paní učitelce ze základky/gymplu jsem se proflákala až k maturitě. Teda skoro až na jeden poměrně kritický moment.
KAPITOLA 3
Šlo o školní soutěž v angličtině. Od malička nesnáším soutěže, vystoupení a jakékoliv situace, kdy se na mě upínají víc jak 2 páry očí zaráz a já ze sebe musím vydat hlásku, zpěv, tóny, výsledek, výkon, něco inteligentního nebo tak. No brekeke!!!
A tak mi bylo oznámeno, že jdu soutěžit (tentokrát z angličtiny). Samozřejmě se z toho nedalo vytočit a tak jsem si vymyslela plán - teda přišlo to dost spontánně a v tu chvíli mi to přišlo super. Plán teda byl, že si prostě ve slovníku najdu ňáký slovíčko, který jsme se ještě neučili a já jim vytřu zrak a daj mi pokoj.
KAPITOLA 4
Už si nepamatuju jak jsem na to slovíčko došla, tuším jsem náhodně otevřela slovník a poslepu vybrala. Supr trefa do černýho hned na poprvý - co to sakra je?! No tak jsem 2 dny pilovala výslovnost tohoto dvouslabičnýho skvostu (aby to vypadalo, že ho běžně používám ) a plán byl, že ať bude jakákoliv otázka, nějak to stočím na to slovíčko. Hlavně ať je to rychle za mnou.
A tak přišla soutěž, a já zpocená až na zadku losovala téma. Pamatuju si, že to bylo cosi se Zlatou rybkou - že mám tři přání nebo co... No tak ok, oddechla jsem si, že to snad nějak dám. A tak blablabla a teď to stočím na mý slovíčko. Klička se podařila. Nastalo ticho.
Po mé dokonalé výslovnosti slovíčka ORPHAN na mě zůstaly civět 4 páry očí. Jeden se dal brzy dohromady a taktně ostatním kolegům v jednodušší angličtině vysvětlil jak je úžasné, že zrovna já bych chtěla darovat ten milion dětičkám bez rodičů (orphan - sirotek)....
KAPITOLA 5
Jo, zrak jsem jim vytřela. Jenže o hodinu pozdějc vytřeli zrak oni mě. Oznámili mi, že jsem vyhrála soutěž a jedu na okresní kolo, které se bude konat "doma - na mým exgymplu". Což znamenalo, že THE QUEEN (královna) ze střední pěkně utře, protože z těch předchozích let z gymplu žila, nehla ani prstem a tehdejší úroveň šla přímo do kopru. A jěště soutěžit před svou oblíbenou paní učitelkou z angliny. Tak tohle bylo silný kafe i na mě .
A tak přišel opravdu krizový plán - napřed neplánovanej a pak strategickej . Nad tím vymýšlením co teď mě chytla tak brutální migréna, že jsem byla tři dny s hlavou v záchodový míse. A vzhledem k tomu, že jsem za ty 3 dny já ani ta mísa fakt nic nevymyslely, musela jsem se uchýlit k zoufalému počinu a to - protáhnout si migrénu o 2 dny, abych nemusela na tu soutěž.
Jojo, raději jsem koukala do záchodový mísy přes den a pak v noci bagrovala na tajňačku ledničku i špajzu než zase soutěžit. No brekeke!
KAPITOLA 6
Po střední jsem byla rok na jazykovce, ale tam se nic zajímavýho nedělo. Tak jedeme dál směr vejška - vejška jako škola i vejška trapasů. Tam se toho dělo opravdu hodně.
Holky na vejšce mi říkaly ať jdu učit pro jazykovky, že je to supr brigoška. A prej když si budu trvat na tom, že chcu jen začátečníky (protože jsem děsně zaneprázdněná), tak to bude mega flákačka a nemusím si dělat ani přípravy. Když mě vzali hned do jazykovky A, zvedlo se mi sebevědomí. Když mě vzali na první dobrou i do jazykovky S, to už jsem si lítala. A když mě vzali rovnou i do JC, který byl celorepublikový pojem, to jsem vystřelila rovnou ke hvězdám. Ten poslední pohovor se odehrával v restauraci jednoho luxusního brněnskýho hotelu a připadala jsem si jak na pracovním obědě, kde jdu řešit miliardový obchodní jednání. Na konci byl podpis smlouvy a nový vizitky. Tyjo, vizitky jsem nikdy neměla. Byla jsem vystřelená daleko za černou dírou, začínám podnikat!
No, ale na některých hodinách a před něma jsem se fakt zapotila. Né, že by byl problém ve studentech. Na ty jsem měla megamega úžasný stěstí. Jenže v tý době byl hroznej nedostatek schopnech lektorů na obchodní anglilčtinu A tak na mě vedení z jedné jazykovky zaútočilo, že já to zmáknu levou zadní. Zřejmě se omylem podívali do mýho životopisu, kde jako u jediný našli "střední obchodka". Jenže, jak může takový 20letý tele rozumnět obchodu? A ještě k tomu v angličtině? Jenže jsem tehdy neuměla říct ne a tak mi začaly jedny z nejkrušnějších chvilek na vejšce.
KAPITOLA 7
Prozradím Vám jedno velký tajemství jak to tenkrát před cca 15 lety chodilo. Vyfasovala jsem od jazykovky učebnice, nahrávky, rozpisy hodin a adresy, kde budu ty obchodní výkony prezentovat. Měli k tomu přihodit ještě 3x antiperspirant, ručník a náhradní oblečení. Někdy jsem se vážně zapotila. Bylo to i batohem, kde jsem tahala miliony učebnic, slovníky těžší něž já a pěkně těžkej noťas (pro mileniány: cihlu. Vy nevíte ani co je cihla - tak si představte, že držíte v ruce šest půllitrových skleněných zavařovaček s ekobrčky, ze kterých v tom svým vystajlovaný oblíbeným bistříčku pijete kopřivovej džus s ředkvičkou a cia semínky a chaluhou navrch ). A tak jsem vždycky doběhla na hodinu durch zpocená, uřícená a rudá až na zadku. Mělo to i svou výhodu, když nastala krušná chvilka na hodině, už to nešlo na mě poznat. Tenkrát jsem toho měla tolik, že jsem moc nestíhala.
KAPITOLA 8
Jen pro představu, zrovna jsem se vyprdla na studium čj+aj v páťáku a šla studovat znova od piky jen ájinu. A tak jsem byla v jednom roce v 1., 2., i 3. ročníku vejšky zaráz, pokoušela se psát bakalářku a k tomu jsem vyfasovala učení na třech velkých jazykovkách a jako bonus obchodní angičtinu. Byl to docela záhul . A tak nebylo moc času na přípravy na hodiny. Většinou jsem byla 1-2 lekce před studentem. Někdy to dotahovali studenti na 1-2 stránky. A někdy to bylo 1-2 cvičení před něma. A někdy bohužel 1-2 slova předstih. Občas nastala i situace, kdy by student 1-2 slova nebo cvičení přede mnou. Ti snaživější, který to se mnou bavilo a chtěli mi udělat radost, občas i 1-2 strany nebo dokonce kapitoly přede mnou a ti překládali slovíčka mě. A taky jsem si občas připadala, že jsou někteří o pár úrovní vejš než já.
Ale stejně to všichni zbourali, když se mě zeptali, jak se píše "byznys" v angličtině. To přišla mlha, začala jsem čvachtat jak velryba ve vodě, rudnout jak trouba a horko těžko to házela do vtipu jak je to těžký, každýmu se to plete i mě, ať si z toho nic nedělaj. Že to ve slovníku najdeme spolu ať se necítí tak trapně. Není to těžký - jednou je tam Sko 1x a jednou je tam Sko dvojtý. Ale sakra kde? Do teď nevím, jestli se píše BUSINESS nebo BUSSINES. Tak dvojtý je na konci, teď jsem se dívala. Zítra to zas nebudu stejně vědět.
KAPITOLA 9
Další perný chvilky jsem měla na násleších. Ty jsem absolvovala na základce doma. Pamatuju si na jeden moment a na tu setinu vteřiny navíc, za kterou jsem vděčná doteď. Byla hodina angličtiny, paní učitelka za katedrou, děti do U kolem ní a já vedle pančelky. No a nastalo nějaký slovíčkaření a čtení a já jsem jen "asistovala" - tj. pozorovala. A v textu bylo nový slovíčko (pro děti) a nikdo to neuměl přečíst. Byl to okurek. Vteřiny plynuly, minuty ubíhaly a mě už docházela trpělivost sebevědomé studentky vejšky a užuž jsem jim chtěla zakřičet tu výslovnost. Říkám si, hele, dej jim ještě 5 vteřin a pak to vybafneš nahlas. Jenže v 59setině nabíhající pátý sekundy někdo zvolal KJUKAMBR a vytřel zrak i sluch on mě. Ehm, i sebevědomí. A mě docvaklo, že přece joooo, říkali nám na vejšce, dávejte si bacha na ten kjůkambr ať si neuděláte trapas. A taky že jo. Nevím, kterýmu dítěti mám být do teď vděčná, že jsem nezařvala nahlas na celou třídu KAKAMBR. Holt jsou slovíčka, který nedávám ani v poledne ve dne.
Můj vděk vydržel cca 6 min 22 vteřin - to je čas, kdy následně po objevným KJŮKAMBRU zazvonil zvonec a mého interního (vnitřního) trapasu byl konec. Pak jsem si sbalila saky paky a odešla pryč ze školy, bylo hotovo... Ale z okna ze třídy se na mě linula plynulá čeština asi třech páťáků z dané třídy. Byla tak plynulá, jasná, zvonivá a sprostá , že by se i dlaždit zazdil studem. To byla chvíle, kdy mi došlo, že učit fakt nebudu.️️️ A kjůkambrem to nebylo....
KAPITOLA 10
Pak jsme ještě s kámoškou zažily náslechy v Utrechtu v Holandsku. My dvě jsme měly ohromný štěstí, protože jsme vyfasovaly na náslechy gympl. Jako echt gympl. Už nevím, která třída to byla - možná šestá/prima. Nakráčely jsme na náslechy, že to bude pohoda klídek. No to byl, ale pro děti, pro nás rozhodně nebyl. Šly jsme na náslechy a zrovna měli hodinu dějepisu v rodný holandštině, ty dětičky. A tak paní učitelka, protože byla moc milá a náhodou tu stejnou třídu učila i ájinu, tak dětičkám oznámila, že si dají dneska výjimečně hodinu dějepisu v angličtině, abysme jako věděly o čem se učí. S dětma to nic neudělalo, za to nás to šokovalo. Dětičky plynule překládaly učebnice - texty z historie a my jsme se absolutně nechytaly... Na konci jsem byla zpocená jak Alík a v hlavě mi jen lítalo "no do pr... jak se z té prezentace v ájině před studentama gymplu vymluvím". Nevymluvila jsem se. Bylo to strašný, i má angličtina, ale díky bohu to na nás neměl doma kdo napráskat. Jooo a mimochodem, ta jejich úžasná paní učitelka - byla to studentka a učitelka z Oxfordu nebo Cambridge ?! Teď si nejsem jistá....
Tak teď už je vám doufám jasný, že na jazyky teda vážně talent nemám. Fagt.