XENA - HERKULES - GRANÁTY - A KATANY

Publikováno dne 12. září 2021.

KAPITOLA 1

Když jsem byla malá, zbožňovala jsem starověké Řecko, Řím , Egypt a sarkofágy, vykopávky, pyramidy a ty jejich ochranný systémy proti vetřelcům , tajné cesty, znaky, legendy a báje . A ze všeho nejvíc klínový písmo a hieroglyfy . Vždycky jsem si představovala, že budu slavná archeoložka a objevím nějaký nový záhadný papyrus, svitek dlouhej několik metrů (rozhodně musel bejt delší než já) a plnej tajnejch vzkazů . Nebo aspoň ňáký už objevený písmo rozluštím a celý svět mě bude obdivovat jak jsem na to mohla dojít . A já budu dělat, že to byla brnkačka a že jsem objevila ňákej kód, kterej byl děsně jednoduchej .
Po jazykovce jsem dokonce chtěla jít na egyptologii . Když jsem zjistila, že tam jsou dost drsný zkoušky z historie (na čísla a jména pamatováka nemám ), budu mít praxi za barákem na kopci v Pavlově a mizernou šanci, že dostanu stýpko v Egyptě , začala jsem váhat . No a i kdyby to stýpko ňákým zázrakem vyšlo, moje světlá pleť a zrzavý vlasy nebudou v egyptským počasí úplný terno a opalováky nad 50 UV se tenkrát nedělaly. A ke všemu se obor otvíral 1x za 3 roky . Tak jsem to vzdala. Přece ze mě nebude ňáka smažka dřív než budu slavná, ne?!

KAPITOLA 2

Jak to všechno začalo. Asi Herkulem nebo Herkulesem? Né tím lepidlem, ani tím detektivem Hercule Poirot (ikdyž toho jsem taky milovala), tím bojovníkem - Herkulem - synem Dia, ze starověkýho Říma a byl děsně úžasnej . Opálenej, namakanej, běhal a skákal jako bůh , vlasy mu vlály (tenkrát je měl delší než já) a ten jeho úsměv a když mrkl . Šmarjá, to jsem šla vždycky do kolen . Ale nejlepší byl v akci, zpocenej, ulítanej , domlácenej, plnej škrábanců, špinavej, ale furt bojoval i z posledních sil . Byl to ochránce všech slabších, žen i dětí (a samozřejmě i můj!) . A ten jeho meč , no to bylo něco na mě! Skvost, nablýskanej skvost, který mu pomáhal bojovat a vyhrávat a ještě měl (sice hollywoodský) ale diamanty navrch k tomu. A ty bicáky jak se naply , když držel meč při boji ... Joooo, to byly časy .
Vždycky jsem si představovala , že kdyby se něco stalo, tak přibehne Herkules a svým mečem mě ochrání a zachrání, zamiluje se do mě a kdesi cosi.. . No a když jsem zjistila, že teda jako Herkules není Herkules , ale ženatej Kevin Sorbo , který teda logicky zachraňuje už jen svou ženu , tak jsem zatoužila mít aspoň ten meč . Z toho taky nic nebylo, protože byl těžkej jak něco a naprosto neskladnej . Navíc nejsem moc velkej fanda úklidu a kdo by ho furt leštil, že?!

KAPITOLA 3

Tak jsem putovala historií dál (bez meče) a přišla XENA . Princezna bojovnice ze starýho Řecka . A tam už to bylo lepší, protože to byla ženská, takže jsem se v ní vzhlídla . No né úplně jak v zrcadle, tenkrát mi do ní chybělo tak 30 kilo , 3 čísla v podprdě, černá barva na hlavě , bicáky , kožený kozačky , korzet, meč a ten kulatej bumerang jak s ním dokázala sejmout i 10 chlapů najednou . Odhodlání, drsnej výraz a řev jsem trénovala v zrcadle. No jenže ať jsem dělala co jsem mohla , furt jsem vypadala jak to blonďatý tele vedle ní - Gabriella. Časem mě teda uklidňovalo , že i Gabča to dotáhla na slušnou úroveň boje , takže mi zůstávala naděje...

KAPITOLA 4

Taky jsem měla asijský bojový období od Leonarda, Michelangela, Donatella a Raphaela (ževly Ninja a pana Třísku) přes bojovníky Šaolinu až po Geišu nebo Annu a krále . Bylo mi to docela jedno, muselo tam být nějaký tradiční bojový umění a romantika k tomu , že jo, jsem přece ženská. Nebudu hodinu koukat na upocený chlapy jak se mlátěj jen tak. To bych mohla čučet na box nebo ragby . Prostě tam muselo být to umění boje, ladných pohybů, síly , přesnýho zacílení , taktika a dokonalýho ovládání boje se zbraní nebo i bez. Sice jsem drsnější scény, kdy už hlavní barvou obrazovky byla rudá nebo se bojovníci postupně dělili na puzzlíky , trávila s rukou před vočima (to mám do teď) , ale to bych nikdy nikomu nepřiznala, jsem přece drsňačka . Mám v těch bojových uměních sice bordel a nevím co kam patří, ale samurajové, meče, dýky, hvězdice a hlavně, ty dřevěný tyče z tréninků v klášterech! Bože, jak já to milovala . Tolik smetáků doma padlo a stejně jsem se s tou tyčí nenaučila rotovat . Asi mi chybělo ňáký tajný ergonomický madlo...

KAPITOLA 5

Kungfu, taici, karate… prostě něco. Cokoliv. Kdysi jsem byla aspoň na kurzu sebeobrany. A když nám sdělili první hodinu, že si máme lehnout na zem , zatnout břicho a druhej člověk po nás bude chodit... Tak to si říkam, no tvl to si dělá prču, ne?! A ještě ke všemu jsem ted' dotlačila bigmecka za 59 kaček a teď ho budu za dalších 150 kaček za kurz tlačit ven? No nic, zvedla jsem se, odešla jsem a u meka si objednala jahodovej šejk na uklidněnou a na hodině sebeobrany už jsem se nikdy neukázala.

A když jsem měla příležitost vyzkoušet si katanu a její kratší kámošku (japonský meč, bacha, je to ženskýho rodu - ta katana!), tak jsem se rozklepala strachy . V Gejši nebo v ňákým filmu jsem totiž viděla , jak na katanu hodili hedvábný šátek a ten se na té čepeli rozplynul na 2 části jako peříčko . Jako ani když je katana schovaná v koženým pouzdře , tak bych na ní prach neutřela . No jo, samurajka ze mě taky nebude.

KAPITOLA 6

Takže jsem z drsňácké strany bojovníků potupně odcupitala mostem přes jezírko na něžnější ženskou stranu japonské zahrady . Zkusila jsem to napřed s bonsaí . Jako že to i bonsai u mě zapíchne, bylo bolestivé zjištění .Takže zas nic. Ale zato jsem měla nesmírný štěstí v době, kdy jsem byla ještě hubená jak tyčka na gyros . Tehdy jsem měla příležitost vyzkoušet si pravý japonský kimono se všema sukýnkama, župánkama, polštářkama, vazačkama atd. Dokonce i s ponožkama - plátěnýma prstovýma . Jako jestli mi bude někdo vykládat jak teďka někdo objevil prstový fusakle z elestanu v Evropě , tak pardon, v japonsku frčí už ňákej ten pátek z čistýho bílýho plátýnka . Do střevíčku jsem se bohužel jako evropanka s tlapou č. 39 nenarvala . Popelka už ze mě holt nebude. Ani japonská .
Musím uznat, že být gejšou muselo být opravdu umění. Je to jak být zašněrovaná v ruličce, nemůžete se vůbec nadechnout, ani se hýbat . Takže Vám zbývá jen to něžné, jemné cupitání . A když se chcete posadit/pokleknout , tak je to přímo olympijský výkon všech břišáků, abyste udržely balanc . A nahoru ? Nahoru je to nejrychlejší sklopit hlavu dolů , podat něžnou ručku do silné ruky samuraje a nechat se zvednout . Je to zkrátka umění hodno obdivu. Velké díky Nao, že jsem mohla být na chvíli tou pohádkovou gejšou .

KAPITOLA 7

Pak bylo obdobi M.A.S.H. 4077. Bože, jak já ten seriál zbožňovala , to byla naprostá pecka . Major Šťabajzna , kapitán Hawkeye, otec Francis , kapitán Hunnicut, major Charles, Radar ... Polní nemocnice , břitkej humor a za všech okolností pohoda a klídek . Sice moc barevnej nebyl (ten seriál), ale seržant Klinger - týpek v šatech , to tam vždycky rozzářil jak světlice .
A pak u mě přišlo granátový období . Po Herkulovi a Xeně jsem prostě pochopila, že já s tehdejšíma 20 kilama díru do světa mečů a bojů moc neudělám . A tak přišla alternativní období a zakotvila jsem u granátů . A to už byl internet . A tak jsem gůglila a našla třeba jaký jsou druhy - např. podle užití, podle funkce atd, mají různý tvary, váhu, atd. A naprosto jsem podlehla jednomu typu - typ osvětlující, aby fakt zazářil . Prostě jsem si řekla teď nebo nikdy. To už jsem byla na vejšce. A taky jsem se dočetla, že si mám dávat při koupi bacha na atrapy a mám raději nakoupit mého budoucího miláčka normálně v obchodě, kde k němu dostanu i certifikát .
Chtěla jsem jedině českej, žádnou trapnou náhražku vyrobenou bůhvíkde . A tak jsem se teda jednou fakt odhodlala a šla si pořídit první kousky . Na tajňačku. Nikdo o tom nevěděl . Domů jsem se vrátila se dvěma cvičnými "skvosty" X3... . O týden později jsem si jela pro další, tam už byla investice několikanásobnější, byl totiž ruční . Doma ležely fakt dlouho než jsem se odhodlala vzít je do akce. A pak jednou nastala příležitost - v zimě večer okolo 20h . To už byla tma jak v pytlu a já si říkala, že dneska bude den D nebo spíš G . A tak jsem se si tu "příležitost" řádně zakoupila, vytiskla jsem si potvrzovací instrukce (místo, čas, atd.) co mi přišly na e-mail, pořádně se voblíkla a vyrazila.

Myslela jsem si jak moc si užiju jak s těma granátama "zazářím" . No tvl, jako tak nee . Jak jsem byla natěšená a nachystaná a bude to velký haló a nakonec to byl takovej fofr, že jsem z toho ani nic neměla . Sundala jsem si bundu, aby mi nebylo vedro, vyběhla na daný místo (nestíhala jsem), v tom se zhaslo, opona se otevřela a můj vysněný granát X3Z2[SiO4]3 nestihl ani zazářit . Docela mě to nas*alo . Takový prachy a skoro nikdo ho neviděl . Měla jsem granátový náušnice a náramek . Takže dámy , až si přiště koupíte šperky z granátu , nechoďte do divadla za pět minut dvanáct . Musíte tam korzovat aspoň půl hodiny předem , jinak ten Váš šperk nestihne ani zazářit .

KAPITOLA 8

Dneska se už dívám jen na Vaianu, odvážnou bojovnici zrozenou z moře a bojující s Mauim, aby zachránila svět (animovaná pohádka od Pixaru) . Vždycky u toho tlačím slzu , bojuju s ní a sama sobě si říkám... Tvl, kdybys tenkrát chodila o pár let dýl na tu gymnastiku na lidovce , víc se prala s klukama, místo Pálavánku chodila na ňáký bojový umění a místo zpěvu na řev ... No kde jsem dneska mohla bejt...

KAPITOLA 9

A kde teda dneska sem? Láska k písmu mi zůstala a tady jsem vykopávala ty největší skvosty . Od klínovýho písma jsem na delší dobu zahrabala do grafologie (psychologický rozbor ručního písma) , prošla jsem i chvilkovým záchvatem (počítáno na dny) braillovým písmem (tam mi to až moc připomínalo neúspěšnou kariéru v programování v 1 a 0 v IT - počítačích na gymplu) , kaligrafií (krasopis, tam už to bylo pár měsíců) a letos jsem vykopalana na internetu dokonce fontologii (písmo v online světě) .

Ale největší záhul jsem zažila s písmem na vejšce, kde jsme se rok hrabali v hlaholici, cyrilici - ooooojéééé staroslověnština . Tam jsem měla sice k dispozici veškerý tabulky k dešifrování tehdejších matrošů , ale i přesto šifra většinou končila v podobě akvarelu - já uřvaná, že to nejde a inkoustovej toner na papíru se z toho rozpil . Takže jsem za chvilu už neměla ani zdroj, ze kterýho vytáhnout ty tajný vzkazy .
Papirus se přemenil v lásku k papírnictví - sešity, sešitky i sešiťáky a všelikajký barevný pisátka a kraviny všeho druhu . Obvazy mumií z pravé egyptské bavlny jsem vyměnila za pravé americké bavlny na patchwork . Stíny mečů a bojů vidím už jen na kuchyňským stole, když útočím přímým řezem na bochník chleba . Knížkama o starým Řecku a Římu podkládám ledničku .

Herkulův meč posázený drahými kameny mě dovedl k několikaměsíčnímu záchvatu s mineralogii (drahé kameny) a na gymplu k pekelným chvílím , kdy jsme šutry museli rozeznávat podle barvy, tvaru, krystalů, váhy, lesku atd. Ehm, dneska poznám už jen růženín (a to si nejsem ještě kolikrát jistá) . V Egyptě jsem ještě ani nebyla natož něco vykopala . A místo písečných dun stavím bábovičky ve tvaru Sfingy na dětským hřišti . A tak je ze mě aspoň zahrabaná vykopávka s granátama v rodným městě .............. Ty (granáty) občas leštím - to až ze mě bude pořádná fosílie, ať aspoň zazářím až mě někdo vykope .

Bucket list no. 758:

1. kolo
2. snowboard
3. safírový náušnice
4. tradiční bojový umění