PRSA - PODPRDY - SILIKONY - FITKO - A HORNBACH
KAPITOLA 1
Tohle bude hluboké filozofické zamyšlení o prsách o podprdách v kontextu 2 hlavních směrů pohlaví - MUŽ x ŽENA. V těch dalších 15 kategoriích novodobých pohlaví mám furt ještě bordel, tak raději zůstanu u toho, co fakt znám, abych někoho/něco neurazila.
To, že někdy dostává chlap do prekérní situace ženskou tím, že má větší prsa než ona, je bohužel běžný. A tak se vymyslely podprdy. Teda napřed korzety, ale historickým vývojem spodního prádla nemám čas se hrabat. Tak se jdeme hrabat v moderním obchodě s podprdama.
Jako velká milovnice TRADIC si vždycky oblíbím ňákou ZNAČKU. A co si budem povídat, když ženská konečně OBJEVÍ TU PRAVOU, která jí fakt sedí jak fusakle do podprdy v pubertě, tak se jí držím zuby nehty v dobrým i zlým. Bohužel. Pro mě. A tak jsem si kdysi oblíbila jeden úžasnej italskej obchod s podprdama, který jsem kdysi objevila někde na dovolené. No to bylo ejchuchu, když jsem byla v Brně na vejšce a zrovna tam ho otevřeli. Byl to můj pravidelný útěk na milovaný ostrov krásy a něhy, který jsem si zanesla do týdenního rozvrhu mezi přednášky a semináře. A zároveň to byla POHROMA PRO BANKOVNÍ KONTO, který bylo tehdy stejně plytký jako můj tehdejší hrudník. A tak tam s pravidelností metronomu (udává temto skladby) mizelo měsíční kapesné na menzu (jídelna na koleji). Tato značka byla kdysi úžasně kreativní , ale v milým slova smyslu - podprdy byly kouzelný, něžný, jemný, plný barev, vzorů, kytiček , krajek, decentních a promyšlených detailů, korálek a kdoví čeho všeho. Byly to naprosto MISTROVSKÝ DÍLA, který kdyby jim nezteřely všechny ty gumičky, tak je mám do teď. A tak se má kolekce podprd na 2ks prsou rozrostla natolik, že jsem z běžnýho šuplíku musela jet do IKEY koupit celou komodu, abych ty mistrovský díla měla kam strkat.
S dětskou radostí jsem očekávala NOVOU KOLEKCI každýho půl roku a se slzou v oku (z dojetí z té krásy) si brala tištěný katalog a po nocích jsem ho studovala pilněji než matroše na zítřejší zkoušku. Ale jak roky plynuly, tak se z mistrovských uměleckých děl ala LEONARDO DA VINCI (italský malíř z dob renezance) postupně stávalo moderní abstraktní cosi - takovej PICASSO (španělskej malíř a sochař, zakladatel kubismu). Zřejmě vyměnili v Itálii hlavní designérku za mladou ambiciózní vetřelkyni , která nám starším ročníkům chtěla vytřít zrak svou kreativitou. Z prvu jsem to ták ňák brala, že SE MUSÍM UPDATOVAT (modernizovat) taky, ale pak přišel zlom. Do teď jsem přesvědčená, že došlo k totální restrukturalizaci (změny) celé firmy a hlavním designérem mých oblíbených podprd se stal omylem chlap. Ne ledajakej, ale ňákej úchyl ze skladu. A tak bylo pár let, kdy jsem se styděla byť jen očkem podívat na výlohu mýho kdysi oblíbenýho obchodu.
KAPITOLA 2
Jenže i ta NEJOBLÍBENĚJŠÍ PODPRDA z rukou mistra se ták ňák časem vošoupe, sepere, zapere, gumičky přestanou pérovat. A když KOSTICE začnou vylejzat i z trika ven, nastane čas, kdy si fakt MUSÍTE JÍT KOUPIT NOVOU PODPRDU, ikdyž nechcete. A tak jsem si doma dala panáka na odvahu a vyrazila do svýho ex-oblíbenýho (bývalýho) obchodu, kde jsem pár let nebyla.
Výloha mě mile zaskočila po těch letech, zřejmě chlapa designéra vyhodili a převzala to ženská. No úplnej TALENT to nebyl, ale pokrok teda joooo! Takže hurá, panák nebyl ani potřeba. Tak se hrabete v prádle a v tom na vás vybafne ňáký MLÁDĚ, že prý vám s tím pomůže. Byla jsem zvyklá na prodavačky - dámy staršího věku, které vás s elegantní diskrétností nechaly v klidu vybírat nebo pomohly zacílit na správný kousek a ještě si u toho zvednout sebevědomí a odcházet s pocitem, že v tašce máte své nové milované (a taky zatraceně sebevědomé) já. No jenže tohle se teda taky updatovalo (zmodernizovalo) na dívky ve věku vaší dcery v pubertě. A tohle mláděcí ZNALECKÝ VOKO S MODERNÍM TAKTEM si vás sjede od klíční kosti po třetí až sedmý žebro (dle vaší velikosti), nahodí trochu ksicht a prohlásí FAKT JAKO? Vy jako fakt chcete BAVLNĚNOU PODPRDU? Jo, ty máme schovaný, něco vám vytáhnu.
Pak nastane rozpor v udávání velikosti, protože ta se taky updatovala a tehdejší jedničky bo áčka už prej dávno nedělaj. No tvl, v tom se vám zatočí hlava a v tý mlze v paměti na vás skáčou zážitky z minulých pravěkých dovolených, kdy i v těch nejobyčejnějších obchodech ala tesco bývaly v Holandsku podprdy značený A, AA, AAA, B, BB, BBB, C, CC, CCC atd. a někdy i se znaménkem +. Prostě číslováno s citem a respektem ke každý ženský. A my v Čechách, nejen že jsme se smrskly na obyčejný A, B, C,... aby to v tom obchodě rychlejc odsejpalo, ale rovnou vyhodíme i Á-Č-K-A?!!!! Okamžitě sahám po mobilu a chcu si rezervovat sedadlo v prvním přímém letu do Holandska. Bohužel jsem se nedokázala připojit na síť 4G (internet) na mým ultramoderním mobilu, který si odmítám už z principu aktualizovat každej tejden, takže jsem si nic nebookla (nezarezervovala) a potupně zůstala v obchodě vybírat.
KAPITOLA 3
MLÁDĚ mi ochotně předhazovala podprdy, který se využívají čistě k manipulaci mužskýho rodu. A když zahnána do kabinky jí říkám, že je to teda fakt hezký i to sedí, ale prostě když si na to dám to triko, tak mě vadí, že to je hrbolatý jak irský planiny a já chcu prostě hladkou a praktickou. Bavlněnou. Mládě odpovídá, že podprdy jsou přeci na jiný věci. Mít v tu chvíli PMS (pre-menstruační syndrom - výkyvy nálad) a krizi středního věku, tak bych na ní asi zařvala "To si ze mě děláte k...?!" Jediný štěstí. Pro prodavačku.
PMS jsem zrovna neměla, ale krizi středního věku jo, a tak jsem se to snažila ustát jako dáma s překvapeným výrazem a co nejvíc neutrální intonací (tón řeči) JAKO FAKT? A v tom se ve mě probudil rodičovský pud a vypadla ze mě hláška, kterou jsem nenáviděla celý dětství - N-E-M-Á-Š K-O-Š-I-L-K-U - - - Mládě to pochopilo jako obchodní příležitost a proaktivně prohlásilo, že košilky mají kdesi vzadu ve skladu, že mi teda pro ňákou B-A-V-L-N-Ě-N-O-U skákne. Už jsem neměla sílu dopovědět Z-A-S-T-R-Č S-I J-I D-O G-A-T-Í.
Po odklonění košilky z přímého letu ve směru sklad - moje kabinka , jsem se snažila dát dohromady a dodat si odvahu, že to zvládnu, že tu NOVOU PODPRDU FAKT ZOUFALE POTŘEBUJU. Po půl hodině na mě mládě vytasilo jakýsi dva umělohmotný krajkový skvosty, že tohle je čistá bio bavlna a támhle italská krajka, že si to zamiluju. Při doteku jsem myslela, že mám snad horečku a jala jsem se jí vysvětlit, že to pravděpodobně v Číně blbě našili , že tohle jako fakt bavlna není. A že kdybych si chtěla zatopit večer v krbu, tak roztaju na vzdálenost dvou metrů i s polenem v ruce. Bohužel nepochopila můj pokus o vtip, že bavlna přeci hoří , kdežto syntetika se taví v horku. Zřejmě mládě ještě nikdy nehořelo (touhou po bavlněný podprdě), ale zkrátka jen taje, aby byla IN. Nakonec jsem rezignovala a vzala si ňákou podprdu, kterou mi mládě dotáhlo kdesi krčíčí se v koutku ve skladu, kterou zapomněli před 10 lety odeslat na centrálu. Balit mi ji nemusela, byla zabalená kvalitní pavučinou. A ještě pérovala.
KAPITOLA 4
S-P-O-R-T-O-V-N-Í P-O-D-P-R-D-Y. To je samostatná kapitola. Tady se projevuje moje touha mít vše hotovo a odfajfknuto. Zůstávám věrná značce, která toho moc nenakecá, ale zato maká - JUST DO IT. Ta s fajfkou, jakože to dám. Joooo, tak kéžby ta jejich hláška "just do it" šla tak rychle i při výběru podprd. Poslední pokus proběhl ve stejným zoufalým duchu jako výběr bavlněný podprdy. Jenže tentokrát mi u toho neasistovalo takový mládě , ale už odrostlejší tak 25+/-. Jenže bylo to MLÁDĚ MUŽSKÝ. Hbitý, vysoký, vysportovaný a děsně hezký. Takže mi bylo jasný, že tady si tu podprdu teda zkoušet nebudu ani omylem. Chtěla jsem ten svůj oblíbenej typ - takovou tu klasickou obyčejnou se dvěma ramínkama, co se daj nastavit jak dlouhý je chcete. A normálně se do ní leze, že to zvládnete i levou zadní za tmy. Nooo, tak ty se už taky pár let nedělaj. Prej. Ale zato dělaj naprosto úžasný typ tendle a támhle a támdleten, to si PREJ ZAMILUJU. Řeklo mužský mládě. S děsem a úlekem jsem pohledem cestovala z něj na daný podprdy a celý široký okolí obchodu, jestli se sakra někde v koutku přece jen nekrčí ňáká stará dobrá známá podprda z mý doby kamenný. Ne, nekrčila se. Tak jsem po dlouhým eeeehmmmm, nooooo, noooo, rudnutí , stydění se a marné snaze vymyslet ňákou výmluvu (bohužel mužský mládě bylo natolik atraktivní , že mi mozek odešel na procházku před výlohu), tak teda jo, já dám na vás, vy jste odborník, že jo...
Čapla jsem podprdu, která vypadala jako hodně stylově , zato dost komplikovaně, ale furt to byl ještě jeden z nejjednodušších záhadných novodobých střihů. Šněrování na svatebkách nebo korzetech je oproti tomu kreativní nula . Ještě než jsem poslušně odcupitala k pokladně, kde jsem zaplatila kreditkou a dokonce trefila svůj PIN napoprvý , dostala recyklovanou papírovou tašku s fajfkou , jako že jsem to zvládla a v ní moje NOVÉ UMĚLECKÉ SPORTOVNÍ DÍLO - mládě říkalo parťačku a má intuice se začínala ozývat. Než jsem došla k autu už přímo řvala - no tvl, ty seš tááááák blbá, vždyť z tohodle se nedostane ani DAVID COPPERFIELD (americký kouzelník a iluzionista)!
KAPITOLA 5
KRIZE č. 1 nastává doma. Jak se sakra dostat dovnitř? Pak ven? Kudy? Spodem bo horem? Znáte to zoufalství, když to nejde ani jedním směrem a vy v tom zůstanete uvězněná jako ve výtahu a nejde to zkrátka nikudy. KRIZE č. 2 nastává ve fitku. Je naprosto stejná jako krize č. 1, akorát graduje (stupňuje) tím, že jste v časovým presu (tlaku). A tak, když si platíte trenéra na hodinu, je dost pravděpodobný, že s moderní podprdou si odcvičíte pouze zlomek tréninku, páč se v tý šatně do tý podprdy nemůžete dostat. Bo je vám trapný se tam šprajcovat vedle těch mláďat co snad žijou ze vzduchu, špulí zadky a prsa si upravujou v zrcadle a ještě si rychle hodí minimálně lesk na rty než vyrazí mezi ty činky a činkáče ladit svý náctiletý křivky. A do akce vyráží zásadně jen v tý podprdě. Jasný znak mláděcího sebevědomí, který my už máme dávno pryč. My, starší, který jsme tam došly ták ňák kvůli tomu cvičení, teda hubnutí nebo kvůli tomu, aby nám ty domácí práce (jako třeba natáhnout novej silikon okolo vany ) šly víc od ruky, tak si na tu podprdu zásadně dáváme ještě triko. Nebo mikinu. Podle kil, který chcem zhubnout. Někdy bohužel i kapucu a sluneční brejle.
KAPITOLA 6
Po tréninku zjistíte, že ta krize před ním bylo naprostý nic oproti tomu čemu teď musíte čelit. Ňáký bradla a angličáky se můžou jít zahrabat. Teď nastává fakt krize. Páč jsem šla do fitka jako makat, ne čumět na chlapy (to jen trochu a hlavně nenápadně ), jsem logicky zpocená jak něco. A tak nastává v šatně bod naprostýho zoufalství - jak z podprdy ven. To končívá bohužel nejčastěji dvěma způsoby - buď potupně nacupitám do sprchy i s podprdou nebo sprchu úplně vzdávám. V případě, že máte megaštěstí a v šatně se nachází dívka či žena, co je ve stejné krizi jako vy nebo snídá chleba se sádlem a pažitkou jako vy - pomůžete si z těch korzetů navzájem. Nastává týmová hra, kdy vy držíte a druhá se snaží to z vás jakkoliv dostat. Myslím, že jak jsou nouzový klíče na uzavření/otevření plynu/vody atd. ve veřejných prostorách - měly by být i N-Ů-Ž-K-Y v dámských šatnách ve fitku - to až se z tý sviňácký podrdy budete muset dostat, protože spěcháte na jednání, na kterým stojí celá vaše budoucí kariéra.
KAPITOLA 7
Jsem pevně přesvědčena, že sportovní podprdy navrhují chlapi, který v životě na sobě žádnou podprdu neměli a naposledy sportovali na základce, kde si vyběhávali uvolnění z tělocviku. Vůbec nemaj páru co sportovní podprda udělá ve zpoceným stavu. Že se na vás přilepí jak žvejkačka z chodníku v parným létě , totálně se do vás vpije a vy se jí prostě nedokážete zbavit ani po dobrým ani po zlým. Nebo to dělaj schválně, aby se nám pěkně pomstili. A tak, když mám placenej trénink, podprdu si zásadně voblíkám už doma a s dostatečným časovým předstihem.
KAPITOLA 8
A pak, když chcete uplatnit propocený prachy ve fitku v domácích pracech, zajedete si do Hornbachu pro ten silikon. Páč už vás fakt nebaví se drahé polovičky furt prosit, jestli by ten plesnivej silikon v koupelce konečně neudělal a vodař vám kvůli takový prkotině zkrátka nepřijede. Ale protože jste taky v tom fitku občas čučely i na jiný činky, který nepatřily vám, ale měly bicáky a pevnej zadek jako skálu jako bonus a fakt se na to zoufale dobře koukalo, tak nemáte jako ženská namakáno tolik, abyste ten silikon zmákla sama. Potřebujete k tomu PISTOL . Jo, jenže ta je vám stejně k prdu, protože to ani s tou pistolí zkrátka nevytlačíte. A ano, udělala jsem díru ve špičce tuby od silikonu. Prostě ani tak. A tak mě vždycky vytáčí, když se tyhle praktický pomůcky pro domácí použití dělaj jen ve formě, aby to zmáknul čistě jen chlap. A tak mi kámoška doporučila, že si mám koupit ňákej čirej silikon, že tam nejde vidět jak jste u toho tlačily a potily krev jen abyste to dostaly z tý tuby ven. No tak naklušete s nadějí do Hornbachu, spěcháte a zoufale hledáte kde by sakra ten silikon moh bejt, páč parkujete zas na zákazu před vstupem, páč neumíte najet do chlívku na tak plným parkovišti. Už vás to neba a vodchytnete prvního týpka v oranžovým a zeptáte se, kde byste našla silikon. Čirej nebo bílej, ale spíš čirej, aby to skrylo nedostatky. Chápete. Ňákej pro ženskou. Voči navrch k tomu. Borec se na vás (ne)vodborným instaletérským vokem podívá a zeptá se - myslíte prsní? Nas*aně odpovídám, že jestli nevidí mý nový trojky, tak je guma a ten silikon, S-A-N-I-T-K-O-V-E-J, teda S-A-N-I-T-N-Í, do p*dele SANITÁRNÍ, si najdu sama!!!!!!!!!!!!!
Silikon je už tejden doma. Každý ráno vstávám s nadějí, že se u mě v noci v koupelně stavil Banksy. Nestavil. Asi do sanitárního umění nedělá.
(Banksy - britský streetový umělec, kterýho nikdy nikdo neviděl a jeho díla se objevují v ulicích samy).