MUSTANG - DEBIL - PRAVIDLA SILNIČNÍHO PROVOZU
KAPITOLA 1
Většina z nás absolvovala [ukončila] autoškolu s různejma výsledkama a různě tyto poznatky aplikujeme [používáme]. Někdo jako prakticky, že umí vovládat 4 kola aktivně - tj. autíčko na dálkový vovládání. Někdo dokonce zvládne ovládat 4 kola i pátý kolo dohromady - tj. volant - tady je zapotřebí autíčko větší a vy ho vovládáte zevnitř doopravdy! A jen ti největší machři ovládají i alchymii šestýho kola, ale na to se musíte narodit s takovým ňákým šestým smyslem nebo bonusem v kalhotách. Jedná se totiž o přehození třeba ruplýho kola za nápravu nebo náhradu - sorry, šestej smysl mě minul a bonus v kalhotách jsem nenašla a zrovna mi spadl i internet. No chlapi budou vědět.
Někdo zase ovládá řidičské umění pasivně z bezpečnýho stanoviště na sedadle spolujezdce, ale s jestřábím vokem a dlažební kostkou v puse. Většinou ta dlažební kostka není jedna, ale celej chodník a pomáhá tak dláždit chybějící obrubníky klidně i podél celý dálnice. Zároveň tato stavební aktivita spolujezdce rozptyluje chudáka řidiče, kterej se snaží v té džungli zorientovat a zvládat jak pola, louky, lány, lesy, zajíce, srny, bažanty, mosty, jezera, rybníky, potoky, kapry i candáty a rybáře k tomu, oblohu, jestřáby, migrující husy [stěhující se], zmateně se vracející husy, páč se zas voteplilo, záplaty na silnici, blbý značení podél silnice, chybějící nebo přetýkající a různě odbíhající značení podél silnice, nové vzkazy na silnici od vzdálených civilizací v podobě malých a velkých kruhů a teček (prej si tak zhora značkujou centra měst) a zanechávaj k tomu různý poznámky jako BR, PR, a někdy taky hrrrrrrr, když zrovna míjíte podvacátý látanou silnici, kterou zrovna v pátek votevřeli a dneska je pondělí a látujou to znova a taky všechny ostatní neustále se pohybující dle pravidel, částečně dle pravidel, víceméně podle pravidel nebo úplně bez pravidel hráče týhle hry zvaný SILNICE. Silnice se stává pojmem abstraktním [neuchopitelným], protože co všechno se dá pod tento pojem schovat vám hlava nebere a kola prostě neprojížděj a klakson nestíhá komentovat. V tý autoškole před 20 lety jste měli vlastně klid a ták ňák s odstupem času si připadáte, že jste dělali autoškolu spíš na koňskej povoz než na dnešní provoz.
KAPITOLA 2
Pravidla silničního provozu jsme se učili všichni stejný. Teda je fakt, že za nás rozhodně žádný žlutý pruhy na silnici nebyly, zebra (přechod) zůstal bejt vidět celej školní rok, teď to snad stříkaj školní křídou, páč už všechny křídový tabule zmizly a jsou jen magnetický a bílý a sklady plný kříd se musej přece využít i jinak. Do centra jsme to trefili podle intuitivní mapy tzn. za nosem. Cesty byly jaksi prázdnější, volnější a ohleduplnější.
Základem pravidel bylo kdo má PŘEDNOST. Teď nebudeme probírat křižovatky, pseudokřižovatky, zatáčky, natáčky, nadjezdy, podjezdy, blikačky ani blinkačky, ani další součástky výuky autoškoly. Teď nám jde o účastníky. Asi vás učili, že děti maj přednost. Že chodci maj přednost. Že šaliny maj přednost. Pozor, v Práglu má přednost tramvaj před šalinou!!! Bacha na to! Tam má aj metro přednost! Zpátky na Moravu bez metra, tím se nebudem blbnout. Že policajti maj přednost. Že měšťáci maj přednost. Že sanitka má přenost. Že hasiči maj přednost. Že matky s kočárky maj přednost. Že i ČERNÁ KOČKA má přednost. Ta má dokonce paralyzující účinek i na ty nejtvrdší řidiče silničního provozu - dokonce i na koně! V této chvíli, kdy se odhodlá černá kočka v klidu a pohodě přejít silnic, je ochoten i řidič MUSTANGU přibrzdit, zastavit a velilce ochotně bez jakýkoliv výzvy okamžitě změnit směr svý dosud zběšilý jízdy. A to ho běžně nevytočí ani děsivá jízda před italskou mafií v jednosměrným bludišti v Mikecu. I kůň ochotně zařechtá a zabrzdí, že jako pochopil, kdo je pánem situace.
No jenže tady máme taky spešl kategorii řidičů, který je úplně nad všema, i nad černou kočkou - a to řidič pod krycím názvem DEBIL. D jako debil. E jako debil bez D. B jako debil bez DE. I jako debil bez DEB. L jako debil bez DEBI.
Tak přesně tadle kategorie má výsadní právo naprosto a bezvýhradně úplně před všema. Není omezována na nějakou konkrétní značku, ikdyž některý docela převládaj. Ale nebudem tu přece vyvolávat podlou brandovou kampaň [značkovou], ale zaměříme se na to pěkně zeširoka a zcela a bezvýhradně OBJEKTIVNĚ [nezaujatě].
KAPITOLA 3
JAK IDENTIFIKOVAT DEBILA NA DÁLNICI? [určit]
To si tak vyjedete na absolutně výjimečnej rodinnej vejlet z vaší vísky na jihu Moravy do Práglu. Rok jste to plánovali, rok se psychicky připravovali na tu jízdu a celej rok poctivě každej den aktualizovali prohlížeč v komplu nebo jestřábím vokem papírovou mapu, jestli se ty silnice náhodou ňáko nehejbou, nestěhujou, nemění, abyste měli absolutní jistotu, že prostě do toho Práglu dojedete. A tak vyzkoušíte jestli světla svítěj, stěrače stírají, klakson troubí a do kufru narvete pět desetilitrovejch kanystrů plnejch benzínu, abyste nemuseli cestou nikde zastavovat, nedej bože tankovat u těch vyděrčskej mafiánskej benzínovejch pump na D1. A račej si uděláte i pár lepeňáků s herkulesem (salámem, ne lepidlem, ikdyž vono to lepí dost podobně) s sebou nebo čerstvě usmaženejch řízků s hořčicou a vokurkou a včerejším chlebem k tomu, vy přece nebudete přibržďovat u nějaký americký mafiánský firmy, co dělá hambáče, že jo! Od večera raději ani nepijete, aby se vám nechtělo ani čůrat. A tak si to pro jistotu, aby vás v tý jízdě nikdo neomezoval, pěkně šinete v levým pruhu až do Práglu.
Všichni na vás trouběj, blikaj, pruděj a vy čumíte do zpětnýho zrcátka a říkáte si, že to jsou pěkní debilové - maximální rychlost na dálnici je 130 a vy jedete 121 km/hod, protože policajti přece maj toleranci 5 km/h na radarech, jenže si to v tom stresu ňáko nemůžete vybavit kterým směrem, jestli + 5kiláků nebo - 5 kiláků nebo to sakra bylo 8 km/hod nebo 10 km/hod?! Tak račej zaokroulíte toleranci na 10 km/hod, přece nebudete platit pokutu, když už jste si kupovali tu zatracenou dálnční známku, kterou máte v plánu prodat Tonckovi nebo Vojckovi od vedle, aby ju ještě dojeli. Takže už teď překračujete rychlost o 1km/hod do kopce a dokonce o 2km/hod z kopce!!!! Co by do prdele ještě jako chtěli. Já jim to ukážu, pražákům jedněm podělanejm jak se má jezdit! Povalí si to za mnou až dom! Pchááááá! Jako důkaz kdo je pánem silnice vyhazujete umaštěnej ubrousek vod řízku a herkulesa a doufáte, že to přistane těm ubožákům za váma přesně na předním skle! Kdybyste to věděli, nakoupíte v coopu ještě pár balení hořčice a pěkně jim to na tý D1 natřete i jí. Debilům jedněm. Příště na to budete myslet. HOŘCICE! Nebo aj KRENEX?! Uvidíte co bude příští rok v akci.
KAPITOLA 4
JAK IDENTIFIKOVAT DEBILA VE MĚSTĚ? [určit]
Jedete si 30tkoku a zprava vás předjede dusot koní - MUSTANG. Hajzl. Než stačíte zaregistrovat auto, po dusotu koní i s pneumatikama je ohnivá čára. To vás pěkně nasere. Dorazí vás, že jste v té jeho rychlosti nepostřehli tu jeho podělanou SPZ [poznávací značka auta], abyste to okamžitě jak zaparkujete u Kaufu (Kauflandu - když jedete v pondělí) nebo Lídlu (to pouze ve čtvrtek) ze zásady nahlásili na VB. Teda policajty. Jenže vás ještě pěkně nasere, že před Kaufem a Lídlem zrovna parkujou všechny okresní duchny [důchodci] a vám to vaše nejoblíbenější nejbezpečnější nejvzdálenější parkovací místečko od vchodu právě vyfoukl ňákej dědek z vedlejšího prdelákova. Takže kroužíte 20 minut navíc než konečně můžete vytáhnout tlačítkovej mobil a nasraně udat toho městskýho grázla, co si vás dovolil předjet tím pravým volným pruhem, když vy jste jasně jeli v levým a dávali najevo že si nepřejete být předjížděni ani jinak rušeni. Takže na VB, teda policajty voláte s tím, že vás právě nějakej červenej hřebec, hajzl jeden, předjel zprava, překročil důstojnou rychlost všech pondělních i čtvrtečních duchen [důchodců], nahlásíte k tomu újmu svýho ega [sebevědomí], nasranost, že má lepší auto než vy a totální závist, že se vůbec nebojí ve městě jezdit, hajzl jeden.
Jak zaparkoval jste už díky bohu neviděli, to byste museli pak přihodit i dvojtej rum do akčního nákupního vozíku, abyste se z toho doma dali dohromady. Hajzl jeden. Zrovna maj v akci v lídlu i bezpečností kamery, tak si v zájmu zachování pořádku a bezpečnosti na silnicích i jednu koupíte, že mu to příště pěkně ukážete zač je toho loket nebo blatník! Kameru bohužel ták ňáko ani po pátým přečtení návodu zhora i zdola, zleva i zprava i naruby i zezadu nezprovozníte, takže mu neukážete zas nic a jste vlastně o pětikilo za kameru lehčí, za měsíc vam přinde dom vyúčtování za mobil, kde máte rekordních 82,50 Kč (za to volání na VB, teda policajty) a možná o dva vyzugnutý rumy v kaufu k tomu, jestli jste ho viděli parkovat smykem před bankomatem umístěným vedle vchodu do obchodu. A poštou vám donde pokuta za nepovolenou jízdu vlevo. Hajzlové všeci! Pozavírat, sebrat auta a nandat jim montérky! Kdybyste věděli, že ten vystajlovanej debil si to auto dokáže někdy i sám vopravit a s naprostou dokonalou přesností určit v čem je problém dokonce i za jízdy!!! Pak byste se rozhodli, že ty nákupní maratony vám za ty nervy nestojí a šli byste pěšky do coopu pro těch pět rohlíků, mlíko, herkules a prošlej jogurt navrch.
Takže co s debilem, když ho potkáte? Jednoznačně ho nechat projet kolem vás ať už zprava nebo zleva. Debilovi nevysvětlíte, že je debil ani po dobrým ani po zlým. Debil je debilem, protože se proto rozhodl, je mu tak dobře a naivně si myslí, že to tady dá jako úplně všechno do cajku (nebo si zavolá na pomoct to jeho svatý VB, teda dneska policajty) a bude jezdit příkladem i slovem, aby tu jeho techniku naučil i jiný. Klidně i zadarmo ten svůj talent bude sdílet se světem na každý silnici, o který votře ty svý kola. Debil si myslí, že je boss [šéf]. Ať potkáte debila kdekoliv, zleva nebo zprava, kdykoliv, v pondělí, úterý, středu, čtvrtek, pátek, sobotu nebo nedělu, nechte ho projet. Nemá to smysl.
KAPITOLA 5
Některý značky (nebo spíš jejich řidiči) si toto hanlivé označení DEBIL ták ňáko přitáhly a v očích pozorovatele toto podstatné jméno přicválá ochotně do vašeho mozku spolu s jeho čtyřma gumama, abyste si ulevili. To je například v případě, kdy poprvé vjedete do parkovacího domu v centru Brna, který si tam za dobu vaší nepřítomnosti dovolili bez vašeho souhlasu postavit. Je to tam úzký a nízký a nepříjemně malý jak v podzemním městečku pro žížaly, blikaj na vás čísílka a šipečky, který netušíte co znamenaj a tak protože se nemáte čeho chytnout, tak za něma jedete jako za bludičkama a tajně doufáte, že tohle ták ňák dáte a je vám už úplně jedno, jestli to auto vyjede škrábnutý nebo vy, jen ať už jsem z tama pryč. A to jste ještě nenašli ani parkovací místo, nepoběhali a nevyřídili všechno ve městě a nenašli zpátky vchod do toho věžáku a kasu kdesi v patře, nevlezli do správnýho výtahu - bacha na to, buď je A nebo B!!! a nenašli svýho miláčka kdesi v tý plechovobetonový džungli. Takže zpět na VJEZD. Začínáte pronásledovat bludičky a v každý zatáčce zkoušíte statiku budovy najetím levým zadním kolem na obrubníkovej patník, kterej je naprosto bezvýznamově označenej žlutočerným pruhem. Jako že bacha bude hoplasa?! No to si piš, že bude i kdyby to tam značený nebylo!
Když už to dostáváte ve třetím patře trochu pod kontrolu a tu kliku zadních levých dveřích už máte ne 2cm od pilíře, ale už 10cm a jste na sebe nejvíc pyšný, tak vás smykem zprava předběhne nějakem červenej plnokrevník v MUSTANGU. V tý paralýze jen zděšeně na něj čumíte, jak VOLANT ŘÍDÍ LEVÝM MALÍČKEM LEVÉ RUKY a zároveň v ní drží mobil a píše zprávu a pravá ruka mu na sedadle spolujezdce, ne nešmátrá pod sukni, ale datluje něco do noťasu [počítače]. No tvl, si dělá prdel, ne? Jako za jízdy?! Během parkování? Ve věžáku?!!!! V serpentínách? Debil! Vy už jste zpocení až na zadku, bludičky vás lákají furt výš a výš a parkovací místo furt nic a nic. A vy si říkáte, jestli jste nenajeli do ňáký začarovaný spirály, už se vám z toho motá hlava, před obrubníkama už nebrzdíte a jediný na co myslíte, že to upíchnete na prvním volným fleku, kam se vejdete. Mustangovej plnokrevník vám beznadějně ujel a vy jen slyšíte, že tohle ho fakt jako baví a že sem jezdí, aby v tý městský části moh zažít tu adrenalinovou jízdu serpentínama a navigací jako na formulích, kterou mu semafory krapek odpírají. A tak když vyjedete asi už miliontou zákrutu a uvidíte první volnej flek, je vám úplně jedno vedle koho to upíchnete. Skoro. Když ten volnej flek je vedle toho mustangáče tak buď ztrucu si vedle něj zaparkujete tak, aby nemoh nalézt do auta ze strany řidiče, v nejlepším případě parkuje u zdi a musel by do auta kufrem! Nebo to fláknete raděj ob jedno parkovací místo, protože se bojíte, že to úplně tak netrefíte a urvete mu zpětný zrcátko a to by vám pak nezbyly prachy na ty nákupy a ještě byste si to museli jít vodpracovat. A HLAVNĚ SI NEZAPOMEŇTE NAFOTIT SPZ PILÍŘE!!! Ať víte, kam se máte vracet!
KAPITOLA 6
Nejvíc vás nasere, když vaše drahá polovička podle sjetých gum ví, přesně kde jste byla nakupovat. Páč z centra máte sjetý levý zadní z parkovací věže a z Vaňkovky zas pravý zadní (kolo). [Vaňkovka - nákupní centrum v centru Brna] A tak pro nás ženský je Olympoška jasnej vítěz, kde můžem utrácet o 106 a doma se to podle gum nepozná. [Olympie - nákupní centrum mimo Brno]
Zpátky k plnokrevným machrům v mustangáčích. Chlapi na ně můžou reagovat jako na machry nebo debily. Voni si totiž ty vaše dětský sny na rozdíl od vás splnili, uměj zaparkovat kde chcou, na silnicích a ve městě i na dálnici se i poslepu orientujou líp jak vy v papírový křízovce s nápovědou a batérkoku, maj kapsy plný peněz na placení pokut cashem [hotovost] - v levý zadní kačky, v pravý zadní eura, levý přední bitcoiny a v pravý přední další kryptoměny, vypadaj fakt dobře páč si platí VIP členství ve fitku a ještě ke všemu jim každá buchta skáče do auta nebo aspoň na auto (když maj v autě plno) sama vod sebe. No to by nasralo i největšího vesnickýho burana, teda borca jsem chtěla říct.
KAPITOLA 7
A jak to maj něžný víly? Tak něžný víly raděj parkujou v Olympošce a do centra se zásadně nechávaj vozit městkou bryčkou (a v zimě i břečkou). Je to tak pro nás víc v klidu, jsme v bezpečí a ještě se u toho můžeme procházet nebo číst knížku místo vynervovanýho studia značek okolo silnic, kterým stejně vůbec nikdo kromě dopraváků nerozumí. A nebo se tím Mustangáčem necháme gentlemansky vyzvednout v tý příměstský prérii. Přece nebudu brát svý prdítko z r. 1999 (který si Brno ještě pamatuje coby pěší zónu) do tý městský džungle! Ještě by se mi tam rozklepal strachy a zapíchl to na první křižovatce! Tohle vyzvednutí má nejenom romantický kouzlo, ale taky děsně praktický. To když chcete na tom prvním rande na slepo udělat vážně dojem. Můžete se nechat vyzvednout u jakýhokoliv jinýho auta na tom velkým parkovišti. Hele, tady bacha raději mrkněte, jestli uvnitř není bordel nebo autosedačka, nedej bože autosedačka i se spícím dítětem a taky mrkněte na který straně toho auta je díra na tankování (moh by se náhodou zeptat, páč tu nevyzvedává poprvé... Důvěřuj, ale prověřuj!) a to by vaše lovící záměry mohlo trochu odklonit jiným směrem.
Největší úskalí tohoto šibalskýho plánu je, když vás ten řidič mustangu chce večer nebo ráno hodit zpátky na to parkoviště k tomu "vašemu" autu a vono tam jako úplně tak trošku už není... Gentleman vás z pravidla hodí k autu už večer, aby udělal dojem, že je fakt na úrovni. Takže mustangovej gentleman je perplex [v šoku] a automaticky si bere za vinu že vás odtáhl do tý nejluxusnější restaurace v centru na sushi, ze kterýho je vám ke všemu ještě tak děsně šoufl, místo toho, abyste si koupili hambáče v patře nahoře u mekáče a šli si ho sněst k horolezecký stěně a projet jste se mohli vláčkem a furt byste na auta viděli a jí by bylo dobře a ještě by měla i to svý auto. Do prdele první rande a tak to vypadalo slibně na obou stranách. Pokud je to ten pravej, probouzí se v něm vnitřní hrdina, rytířský srdce a odhodlání bojovat za spravedlnost a chce okamžite volat svou ochranku nebo aspoň policii. Pak bohužel musíte kápnout božskou, že jste ták ňáko možná dojeli tak trochu jiným autem, jste zapomněli, pardon, a poukázat na svůj oprávněně vlastněný vůz, skořápku támdle vzadu. Tady nastávají dvě varianty.
KAPITOLA 8
VARIANTA A - Buď to borec pochopí, usměje se a své hrdinské záměry přesměruje tajně a bez vašeho souhlasu do koupě nejnovějšího modelu vaší skořápky v co nejvěrnější velikosti tak, abyste se v ní cítila pohodlně a bezpečně. Tenhle novej model je shodou okolností zaparkovanej na vašem oblíbeným místu před Olympoškou na dalším rande, s mašlou navrch a vy si říkáte, debilové, proč dělaj předváděčky zrovna tam. Tak to upíchnete opodál. A když pak docválá i mustangovej gentleman, tak se dozvíte, že to teda předváděčka není, vlastně je, ale pro vás, tak je to romantika jak prase. To až budu vykládat holkám.... Bohužel, v novým autě jste ani po 20 letech občasného řízení a vlastnění řidičáku v životě neseděla, natož ho řídila. A nedej bože VLASTNILA! A jediný na co myslíte je, že doufáte, že ho stihl i pojistit.
A nebo se z toho snu můžete probudit a tak nastává VARIANTA B, kdy vás mustangáč hodí (v lepším případě) ráno k vašemu zmizelému autu a vaše vysvětlení vůbec nepochopí. A vy tak zůstáváte sama na parkovišti, ale můžete být vklidu, páč ta vaše skořápka tam je, klíčky máte v kapse a můžete v klidu pokračovat v dalším lovení 4 kol s koněm, teda toho pravého, někde jinde.
KAPITOLA 9
A tak si v klidu odprdíte tím svým prdítkem do rodné vesničky, kde si teda upustíte páru, že to jako tentononc úplně nevyšlo podle plánu. Nandáte MP3ku, teda vlastně ne, ale CDko, no to vlastně taky ne, tak tu starou vohranou kazetu do rozdrkotanýho přehrávače, postavíte se na začátek vinohradu a tam to pěkně rozpálíte z nuly na dvacku a válíte zatáčky mezi tyčkama ve vinicích, plašíte špačky, ztáhnete vokýnko, abyste u toho měla vítr ve vlasech a cítila se jako v kabrioletu a s největším odhodláním drnčíte a falešně si zpíváte na všechny pola, louky, lesy lány spolu se svojí srdcovkou Drn, drn, drn, drn, drn, drn... cestou necestou, poloem ne polem, jedu za tebou velkým malotraktorem karioletem... A v tom se může stát, že se do své nové role veleúspěšné řidičky baličky zažerete natolik, že si všimnete starýho vořešáku krapek pozdě. Napálíte to do něj celou parou. Jenže můžete být docela v klidu, protože ta vaše plechovka nestála majlant. A když posbíráte těch 10 kilo čerstvě popadanejch vlašáků (vořechů), tak je v klidu na černým trhu střelíte za novou plechovku plnou potenciálních dobrodružství a možných cest směřující k tomu pravému.
KAPITOLA 10
Může se taky stát, že tento tvrdej náraz a ohromná ozvěna šustícího a dunícího ořechového stáda padající na vaši kapotu zrovna totálně k smrti vyděsí chlápka, co stanuje za právě dozrávající kukuřicou hned vedle. Kterej shodou okolností dneska zrovna dojel z práce, úplně grogy [hotovej] a zničenej, kam se to sakra dostal a už ho to fakt neba. A dneska ho ve schránce dorazilo písemný vyjádření stavebního ouřadu, že už mu nepovolujou dvadvacátou garáž za barákem na toho dalšího veterána Mustanga co si koupil minulej tejden. Do hajzlu. Vždyť i von by radši toho posledního plnokrevníka nechat předělat na SUVéčko [takový to obrovský auto jak teréňák co vždycky parkuje přes dvě místa páč to řídí ženská] nebo by dokonce překousl, že ve 22.tý garáži bude parkovat VOLVO nebo AUDINA, klidně i s autosedačkou nebo dvěma.
A bude mít konečně důvod vracet se dřív z práce a nebude furt jak debil zkupovávat akcie všech možnejch akciovek, který i ÚPLNOU NÁHODOU vlastní i společnosti jako německý NICI, britskej HAMLEYS, dánskej MAILEG, britskej MAMAS & PAPAS a českej SPARKYS a IRICRAFT [ všechno hračkářství/ výrobky pro děti] a sedět po nocích na schůzích a už ani nevědět jestli je tam v představenstvu, dozorčí radě bo správní a jak moc velkej majoritní [převažující] podíl už tam vlastní. Akorát si je jistej, že v tom IRICRAFTU si dal pěkně na hubu a má tam dost mizernej minoritní podíl, páč po zmíňce, že by se výroba přesunula z Mikecu do Číny proletěl dveřma. To bude ještě dost drsný vyjednávání. Takovej potenciál! Do hajzlu. Taky si chce jednou vlízt do toho obchodu a toho plyšáka si jednou koupit jako úplně normální chlap v mikině, natrženejch jeanách [riflích] a keckách co spěchá do tý rozbombardovaný domácnosti s plínkama a zmraženou pizzou k večeři. Jenže mu v posteli [doma] zatím nejdýl vydržel akorát ten plyšovej králík co má z dětství. Do hajzlu.
KAPITOLA 11
Daně platí, všecko přiznává jak debil, na všechno podává stavební povolení, transparentních účtů má už snad pět, neziskovek má jak maku, maká od nevidím do nevidím a ty prachy si ani nemá jak užít. Tak furt kupuje další Mustangy. Do hajzlu. Co by za to dal, aby si moch vystavit další platinovou nebo diamantovou kreditku konečně na jiný jméno (aby to viděla ta jeho osobní bankovní poradkyně, že konečně někoho taky má a se kterou jako jedinou bytostí v sukni může konverzovat na úrovni dýl jak 10 minut než se začne nudit). A dostávat SMS upozornění z banky, že drahá polovička právě zkoupila půlku Olympošky, překročila veškerý bankovní limitiy i pro ty nejexkluzivnější briliantový klienty a domů dotáhla komplet naprosto nevkusnej novej nábytek do obyváku z Aska, přestěhovala tam téměř celej sortiment z Knihy Dobrovský, v Levisu odkoupila výstavní kousek Harley - Davidson z vitríny a ještě u manažera nákupního centra vyjednala odkup tý formule z průchodu, aby s prckem mohli doma jezdit bezpečně než to vemou do garáží za Mustangama. A na odkup tý horolezeký stěny se chystá přístě, až dodělaj tu zahradu. Do hajzlu, furt nic.
KAPITOLA 12
A tak všechny auta pozamykal, dal jim pusu na pravou i levou potkávačku (světlo), poplácal po nádržích a oznámil jim, že jde vyhrabat svůj starej spacák a karimatku a vyráží na svatojakubskou cestu do Santiaga de Compostela [očistná pouť], páč ta mu zrovna vede před barákem, kde mu jako nepovolili bejvalí spolužáci ze základy další garáž. Spacák a karimatku vyhrabal kdesi ve sklepě, voprášil, vyklepal moly a že vypadla ňáká myší kostřička mu bylo už úplně jedno. Jako zkušenej vnitřní manager si rychle přepočítal délku a rychlost trasy, kdyby jel Mustangem, logickým odhadem svou běžnou rychlost snížil z 200/km/1h na 20km/1 den - kdyby šel krokem a vyrazil od Turoldu. Bohužel zapomněl vzít v úvahu, že jako místo schodů jezdívá výtahem a že místo pásu [na běhání] ve fitku zásadně zvedá činky, a tak se z původních naplánovaných 20 kiláků dostal na rekordní 2 kiláky pěšky za kopečkem za posledních 15 let, kde to totál vyčerpanej zapíchl v kukuřici, aby ho náhodou nepotkal někdo známej.
Drn, drn, drn, cestou necestou, polem ne polem, jdu za tebou, s karimatkou a velkým batohem...
A tak se může stát, že jeho krize/cesta, která ten den započala dopisem od staveního úřadu, skončí dřív, než pořádně začne. Santiago počká, tam pojedou ve čtyrech. SUVéčkem.
