CHLAPI - LITERATURA - JAK SE NEZTRAPNIT

Publikováno dne 26. září 2021.

KAPITOLA 1

Začátky randění už jsou tak dost náročný a člověk se holt nechce ztrapnit, že jooo. A často dochází i k výslechu ohledně "co čteš". Říkáte si ježiš, jak zabít krásnej večer, co? Kdo todle vymyslel! Na základce už dávno nejste, na střední jste lovily ženský a na vejšce jste před něma utíkali, páč jste je vobčas třeba i zbouchli... Časy se mění, ale 100% si buďte jistí, že na vás každá ženská vybalí tu vražednou votázku "a co čteš za knížky" a bude vám u toho koukat do očí a neuhne ani vo píď, mrcha, tím pohledem, a vy na sobě ucítíte to velký očekávání. Ježišmarjá, se nepose*u, mám aj jiný kvality než číst knížky, že jo.... Ale to ji říct nemůžete. A někdy fakt nechcete. Někdy je ta ženská tak úžasná, že to prostě nechcete posrat a bojíte se každý chybičky při tom výslechu.

KAPITOLA 2

Tak já vám teda chlapi povím, jak to my ženský máme s literaturou, abyste byli víc v klidu. Literatura se čte, u literatury se usíná, u literatury se bečí (brečí), vzlyká, někdy řechtá, někdy řechtá se slzama, ale hlavně se SNÍ. Ženský jsou snílci a romantičky. Šach mat. Hotovo. To neznamená, že byste měli číst její červenou knihovnu, to by zabilo mě i vola, ale ták ňáko je dobrý mít něco v záloze, kdyby přišla na to řeč a vona za to faaaaakt stála.

Jak to mám třeba já. My jsme četli, drtili, analyzovali a dokonce i občas produkovali literaturu ze všech možnejch i nemožnejch stran i všech možnejch i nemožnejch úhlů jak v češtině tak v angilčtině. A někdy jsem si to fakt užívala. Ale jako myslíte si, že si něco pamatuju? Jako třeba Shakespeara joooo, měli jsme ho celej rok na seminářích, taky jsem děsná romantička, ale jako vocaď pocaď, taky byly kocoviny, PMS (pre-menstruační syndrom), kdy je vám tak blbě, že si zkrátka ani z romanťáku nic nezapamatujete nebo jsem rychle načítala na zkoušku z něčeho jinýho. Základ by byl, ale jako v hlavě fakt nezůstal. 

Jediný, co si fakt, ale fakt strašně jasně vybavuju je jedna jízda na jednu zkoušku z český literatury, kde přede mě vlítla modrá felcka přímo před fakultou a na prdeli měla symbol rybičky. A já to do ní málem napálila. Brala jsem to jako zlý znamení, že si vytáhnu ty psychadelický křesťany, který náš profesor strasně miloval a děsně rád si vychutnával všechny studenty a studentky na nich. Auto jsem sice ubrzdila, ale brzdový destičky byly v prdeli a já na tý zkoušce o hodinu pozdějc taky. Vod tý doby nesnáším rybičky i rybičky na kapotách aut. A už ze zásady je ani nejim. Jedinou výjimku po těch letech dostala před pár týdny Gerda. Rybička. Tu miluju a zbožňuju a taky žeru. A ti křesťané byť byli uznávaní jak chtěli, ji nesahají ani po tu ploutev. 

KAPITOLA 3

Jo a vlastně ještě jeden krásnej moment. Z český literatury, kdy na mě připadl referát z Hovorů s TGM (Tomáš Garigguem Masarykem) - jde o rozsáhlý a opravdu ceněný dílo, který sepsal Karel Čapek z "hovorů a mlčení" s panem prezidentem během 9 let. Toho profesora jsem narozdíl od rybičkovýho mladýho gestapáka milovala, byl to starší pán, v klidu a pohodě a jeho charizma se dalo krájet. Byl fakt zlatej a když mi přiděloval práci, říkal, že stačí přečíst první část této epopeje, je to děsně dlouhá bichla ať s tím nemám moc práce. Toho jsem se samozřejmě chytla, nejsem holka blbá a nebudu ani řádek číst navíc, že jo! A tak když přišel den D a já měla přednýst referát, tak jsem se extra vohákla, páč jsem chtěla udělat dojem a už se klepala, jak to na něj vybalim a vohromim ho. A tak jsem odpřednášela co jsem načetla v první části a pak náš milovaný a dobrosrdečný profesor prohlásil do zbytku semináře jestli má někdo na mě votázky. To mě krapek překvapilo, ale říkám si, pohoda jako, jsme přece tým, kdo by se mě na něco ptal. Jenže drahá kolegyně zrovna nějaký dotaz vyštrachala a vypálila, že by jí zrovna tak jako náhodou děsně zajímaly ty rukopisy. No tvl, rukopisy? Jestli se někdo nechytáte - tak rukopisy Královédvorský a zelenohorský. Páč se furt řešilo jestli jsou pravý nebo nepravý. No jenže rukopisy se jaksi úplnou debilní náhodou nacházely vo kus dál, za první částí. A tak jsem začala krapek rudnout, krapek víc rudnout a bylo mi jasný, že budu muset kápnout božskou. Teda né, že jako jsem zabouchlá do profesora, ale že jsem to jako vod tý strany 72 ták ňáko úplnou náhodou trošičku maličko jako drobounko už jaksi nečetla. Ehm... Kua to byl trapas. Profesor se musel odklonit hlavou na pravou stranu k oknu, páč nemoh udržet svou kamennou tvář a řezal se z okna ven. Pak si utřel slzičku, řekl, že to nevadí, i to je možný, že se někdy stane a já si šla potupně sednou zpět a profesora jsem ták ňáko úplnou náhodou trošičku maličko jako drobounko ten den neoslnila. Ale byl to machr, myslím na něj vobčas do teď. A jestli vás zajímá, jestli jsem tu bichli dočetla? Budete se divit, ale ne. A ani to v plánu jako fakt nemám. Ať si rukopisy myslí co chtěj. Ať jsou pravý nebo ne. A co z toho plyne? Ani profesor literatury si nemůže pamatovat vše. A jestli vás zajímá jestli jsou ty rukopisy pravý nebo ne tak si to laskavě načtite sami a těch prvních 72 stran klidně vynechte, tam to určitě není.

Takže po všech těch hokuspokusech s vysokou literaturou na vysoký škole jsem račejc zaparkovala v dětský literatuře. Moderní. Světový. Je to krásně barevný, má to pár stránek, moc slov tam není a většinou to i pochopím. A když to nepochopím, tak jsou tam aspoň ty barevný vobrázky a ták ňáko si to domyslím. A taky se po tom dobře usíná. Jsem přece chytrá holka a vím co dělám, teda čtu, no ne?

Takže se nebojte, že nečtete. Pokud vás bude zkoušet žena z literatury, chlapi, pravděpodobně je z toho rande ještě víc nervózní než vy nebo má geniální fotografickou paměť a pamatuje si úplně všechno - od kompletní účtenky z Lídlu z dnešního rána po román, kterej četla v 1999. Jsou to  úžasný chodící lidský archivy a knihovny a až nám zruší ty vopravdový, budou jediní, kteří si budou pamatovat tištěný knihy. Buďte v klidu, těmto se nevyrovná ani profesor na vejšce, tady by neuspěl fakt nikdo.  

KAPITOLA 4

Takže jak z toho ven. Většina z vás ráda čte válečnou nebo historickou literaturu nebo aspoň četla. A tady bych chtěla doplnit, že komiksová literatura už od těch našich Čtyřlístků a Kačerů Donaldů už taky vo dost povýšila a komiksy jsou dnes považovány za vysokou literaturu taky. Jen témata se změnila. Takže, kdo z vás miluje válečnou, nepohrdne čtením o koncentračních táborech Osvětim a Dachau - mrknětě na komiks od ART SPIEGELMAN - MAUS (nezkloňuju to schválně, abyste to našli). Je to příběh myší rodinky (místo lidí), je to úžasně udělané, dobře se to čte a má to dva díly. Dostalo to Pulitzerovu cenu v roce 1992. Konkrétně je to Maus I: Příběh očitého svědka (nebo Maus I: Otcova krvavá pouď dějinami) a Maus II: A tady začalo moje trápení. Najdete taky souborný vydání obou dílů v jednom. Tím ženskou dostanete - čtete, sice jinej žánr, jiný téma, dokonce komiks a kdyby frflala, tak ji řeknete, že to je kvalitka a vyhrálo to Pulitzerovu cenu za literaturu. Když nebude vědět co je Pulitzerova cena za literaturu, jste v suchu, čte jen červenou knihovnu. Pokud spustí lavinu a o literatuře, jen přikyvujte, občas souhlaste, zeptejte se ať vám to  či ono dovysvětlí, předstírejte zájem, kejvejte, achejte (raděj jen vobčas), vobčas vykulte oči, podrbte se na strništi a nakonec to trumfněte: Páni, to jsem netušil. Děkuju, asi se na to mrknu až budu mít čas. Tím ju dostanete.

Pokud se vám jako mě po válečný literatuře blbě spí, mrkněte třeba na ČERNÝ KOCOUR, BÍLÁ KOČKA - SILVIA BORANDO. Je to italská designérka, šéfuje vydavatelství dětské literatury, no jo, je to kniha primárně určená pro děti. Ale budete to mít zfouklý za 10 minut, klidně i na stojáka v knihkupectví, je to děsně milý a pěkný, příběh pochopí každej a poslední barevnou stránku raději vynechte, to zabije celej příběh. Ale to neva. Tady to uhrajete na to, že milujete čistej, minimalistickej design knih, kde je krásnej jednoduchej a čistej příběh, možná máte doma i kočku (tak to spojte s ní) nebo že jste se na tu knihu dívali v knihkupectví, protože jste vybírali dárek na narozeniny pro malou neteř. Ale pozor, tady se nám spouští Pavlovův reflex hnízdění - "dětská literatura", takže kdo nechcete hnízdit, nezmiňujte to. 

Kdo jste měl rád rybičky, nebo rybařil nebo rybaříte - tady je zase dětská kniha od ADRIAN MACHO - GERDA I. PŘÍBĚH VELRYBY, GERDA II. PŘÍBĚH MOŘE A ODVAHY. Opět, můžete použít grafiku jako obhajobu, ale pozor, tady je dost propracovaná ala od Pixaru (fotky jsou všechny z Gerdy, abyste se měli čeho chytnout), nebo zase - vybírali jste dárek pro dítě kamaráda nebo vás jen zaujala ta obálka ve výloze v knihkupectví, když jste šli vokolo a se slzou v oku jste si vzpomněli na svou plyšovou rybičku, se kterou jste spávali nebo něco podobnýho.... V nejhoršim vytasíte NEMA [ta voranžová rybička s bílýma pruhama]! Tady se taky spouští Pavlovův reflex hnízdění, tak bacha na to. Musíte mít s sebou papírový kapesníčky. Čistý a nepoužitý. Pro ni. Kleenex ultra soft jsou TOP!

KAPITOLA 5

Nebo to zkusíte přes DADAISMUS. To si vemete tu vlaštovku s písmenkama a náhodně vyberete ňáký slova nebo jejich kusy. Vznikne vám naprostej nesmysl a vy můžete vytasit trumf, že zrovna včera jste s kámošem v hospodě řešili, jestli se to vůbec někdy někomu líbilo. Můžete spolu vytvářet příběh, vznikne nesmysl, většinou z toho byly básničky nebo grafický dílo, ale někdy výsledek dokáže i pobavit a tak trochu odbourá to napětí. 90% ženských nebude mít tucha co dadaismus vůbec je. Kdyby se náhodou ptala, je to to uměleckej avantgardní směr literatury (další blud), který měl vyjadřovat zmatek a strach z války, vzniklo to ve Švýcarsku, chlap jménem Tristan Tzara a jeho Manifest Dadaismu.

Kdyby vám to nesedělo, je úplně v pohodě vlítnout do knihkupectví a nechat si něco doporučit. Většinou tam literatuře nikdo z prodávajících nerozumí, takže pokud můžete, běžte do knihovny. Tam narozdíl od prodavaček, zaměstnanci knihovny literaturou žijou a dýchajou. Ti vám poradí nejlíp.

KAPITOLA 6

Je důležitý vybrat knihu s ňákým cejchem - jako ocenění? Rozhodně je to bod navíc, budete vypadat víc sečtelí, ale není to prioritou. Třeba posledně mi kamoš, který se literaturou opravdu profesionálně zabývá, doporučil knížku, absolutní bestseller [úspěšná kniha], že kdyby byl přeloženej do angličtiny, dostane okamžitě Nobelovku. U mě dostala kniha košovku. Někdy vám prostě ani řádný studium literatury nepomůže, abyste literatuře rozuměli a dokázali ji ocenit. Prostě když se mi to dobře čte, cítím se u toho dobře a třeba se i u toho zasměju nebo mi to něco dá, tak je to pro mě osobně ta pravá literatura. Ať má cejch nebo ne. Srdcovky si přece nebudu vybírat podle vostatních. Když miluju Bridget Jonesovou nebo Jíst, meditovat, milovat, tak se nebudu přece nutit do Hamleta, ze kterýho chytnu tak akorát depku, že joooo! 

Někdy má člověk vobdobí, kdy je přesvědčenej, že musím oslňovat vokolí svým intelektem (kterej zrovna byl nebo je zas na dovolený bůhvíkde a nemá v plánu se domů už ani vracet) a musí chrlit literaturu z rukávu. Ale je to fakt fuška. Kor když máte paměť jako ZLATÁ RYBKA. Nebo rovnou jako Zlatá rybka ve stádiu pulec, to vystihuje délku moji paměti mnohem líp. To že někdy zapomenu na rande se zkrátka nepočítá. Tam vo nic nejde. Ale literatura, to je jiný kafe. Takže se mi běžně stává, že knížku přečtu úplně v pohodě dvakrát a ták ňáko si říkám, no tvl, já asi tuším jak to dopadne. A mám z toho pocit takovej ten DEJA VU [pocit, že todle jste už prožili]. Ale to se většinou dozvím vod knihovnice, jéééé, vy jste si zase půjčovala todle? Už potřetí? Fakt? Ehm... No tak... Ani my se všechny v literatuře nevyznáme, buďte v pohodě, fakt! 


KAPITOLA 7

A jak je to s knihovničkama, knihovnama a megaknihovnama? Těma veřejnejma? Tak ty jsou pravidelně udržovaný, vopečovávaný, vytříděný, pavučiny se voddělávaj, knihy se třídí, rejstříky tam jsou a taky se pravidelně vyřazuje (vyhazuje). Jenže u těch domácích knihovniček je to krapek jinak. Táhnou s sebou hromadu knih už vod vašeho dětství. Jdou ták ňáko s váma, vyvíjí se, mění se, stěhují se, voprašují se navzájem s váma, ale ták ňáko se ty knihy už jako nečtou. Jsou to různí reprezentanti  koníčků a úletů  v určitým období (někdy člověk sám sebe překvapí co v tý svý knihovně vyhrabe) - např. rybářství, malířství, modelářství, matematika, hrnčířství, kovářství, chemie atd. nebo taky nic. Nebo taky třeba válečná a historická literatura. Ta je u chlapů hodně voblíbená. U ženským moc nee, je to na ně moc drsný a i těžký. Ať jsou to knihy vo čemkoliv, ták ňáko na nás můžou i působit. Hezky, nehezky, těžce, lehce, hladce, hrubě, mile, kysele, barevně, černobíle, upatlaně, nově, votevřeně, nevotevřeně....  Každá kniha něco představuje ať už bejvalej koníček, bejvalý období, bejvalý zlatý časy, bejvalý zlý časy, a nebo taky marný pokusy o nastolení časů nových - to jsou všechny ty poličky narvaný knihama o hubnutí, jako fakt, vod zítřka fakt už nežeru a začínám cvičit a přihodím si k tom Ajurvédu a Jógu a Pilates, aby toho nebylo málo atd. Ehm, ale většinou ták ňák tyto cíle čekaj, číhaj, vodpočívaj a tak ňák zatlívaj. V tý knihovně. A držej zbytečně prostor něčemu novýmu, co by nám bylo teďka milejší, nápomocnější, vtipnější nebo taky prostě jen PRÁZDNĚJŠÍ  a vy si měli konečně kam vystavit ten vypiplanej papírovej boeing nebo titanik nebo upletenej košík, se kterým jste se patlali, teda skládali celý měsíce. Jenže ho není kam dát, abysme ho měli na vočích a dělalo nám to radost každej den a mohli bysme být pyšný na to, co jsme zas dokázali.

Já třeba knihy miluju, ale jakmile to dočtu, letí vobsah i pryč z mý hlavy (ikdyž bych ho tam i ráda někdy udržela, ale ani Zlatá rybka není všemocná) a kniha pokud opravdu není naprosto výjimečná, letí z baráku taky. Buď zpátky do knihovny, na bazar, ke kámoškám nebo do charity nebo takových těch budek na nádraží/náměstí atd. Proč, protože slova na vás ták ňáko působí ikdyž je zrovna nečtete a i když jsou jen zmačkaný, stlačený, napraný a narvaný k těch deskách, vazbách měkkých i tvrdých i ručně potažených, furt zabíraj místo. Takže jeslti jste zrovna zahrabaní až po strop v nějakých knihách a zatuchlejch příšerností nebo jen v něčem na co věčně jen civíte, ale k akci se nemáte, ták ňáko to na vás může působit i podprahově. No nemusí, ale může. Může to bejt třeba válečná literatura nebo starý český pohádky, Anderseni, Grimmové, Negrimmové, Perraultové atd., který by se řádně už konečně a ofiko měly překlasifikovat jako součást válečný tvorby. Protože pohádky, pohádky mívaly úplně jinej význam než dnes, akorát se vo tom už nemluví. Račej. Takže jsem všechny ty starý pohádky račej vyměnila za ty novější. Sice nemaj takovou tradici, ale grafika se posunula echt daleko a jejich jemnost taky, písmo i ta hlavní message [poslání řekněme třeba] na míle jiným směrem. Když má člověk vokolo sebe pouze knihy, který mu teď pomáhaj, podporujou, miluje je a užívá a jsou fakt s tou opravdovou dobrosrdečnou nebo poučovací message, která vás zrovna nebuzeruje, tak je i to soužití s něma jakýsi jiný. Lehčí. Jemnější. Dýchatelnější. Svěžejší. Kreativnější. Zkrátka lepší a někdo by řekl dokonce i lepšejší.

A jestli vás napadlo prubnout svou knihovničku, knihy se nevotvíraj, jen se vezmou jedna po druhý do ruky té jemnější nebo drsnější podle toho komu patří, mrkne na tu jednu jedinou a když se nad ní člověk nerozzáří s obrovským úsměvem jako malej,  jako když dostal cukrovou vatu, je možná načase se zamyslet, jestli by si kniha nezasloužila jít o dům dál. Tohle je taková vysoká čistící liga a dost to vyčerpá, ale ták ňáko ulevuje zaráz. Funguje to stejně jako s těma spoďárama vod bejvalky. Nemusíte se na ty Virgilie, Ovidie, Homéry, H*tlery, Staliny, knihy vo hubnutí a vaření co vás spíš sejří při pohledu vrhat hned, ale stačí, když se nad tím jen tak trochu zamyslíte, jeslti byste neměli větší radost, kdyby tam na tom místečku teďka parkoval váš novej nabušenej parník, japa mala, budha, upletená šála, akvarelovej obrázek nebo třeba jen oblíbená kšiltovka na běhání. Je možný, že by se váš prostor fyzickej a možná i v hlavě tak trochu vyčistil a provzdušnil a dalo by se dejchat ták ňáko líp a jestli třeba běháte, tak i běhat rychlejc. Nemusíte furt bojovat a chytat ryby, a nekonečně furt začínat s tím hubnutím, když ty buchty povidlový fakt milujete, že jooooo. Nechte si doma račej ty buchty vopravdový co vám dělaj takovou radost a tu prudící knížku vo hubnutí, ze který je vám šoufl jen při pohledu dejte třeba kámošce, která to myslí tentokrát ale upřimně a zcela a naprosto vážně, aspoň na těch 24h. Než ji ta kniha nasere taky. 

KAPITOLA 8

A kdyby vás napadlo, že chcete víc typů na literaturu, spíš té vyšší třídy, chlapi, máte smůlu, všechny matroše z vejšky letěly a to byla úleva a lítat jsem začala i já! Ale ták ňáko jinak, lehčejc, svěžejc, sebejistějc... Dokonce jsem vyhodila i bakalářku i diplomku, svou totál euforku jsem já debil sdílela k mý smůle i s kámoškou a ta mě teda tak seřvala, že prej k tomu titulu potřebuju mít důkaz - závěrečný práce. Říkám, no tvl, však to maj ve škole, ne? Noooo co myslíte jak to dopadlo? Až se setmělo, šla jsem lovit obě práce do popelnice, nasraná, že si je musím táhnout dál. Nasraná jsem do teď, ale jsou aspoň vyhozený na půdě a tajně doufám, že je aspoň sežerou myši... Prostě ten vyhazov má svý kouzlo, fakt. A když chcete něco vyhodit, tak to nikomu neříkejte a neptejte ani nechtějte jeho schválení. Samozřejmě musí jít o vaši věc, ne třeba diamantovej náhrdelník vaší drahé polovičky, kterej v životě nevytáhla. To už je její věc ať se s tím popasuje vona, ne vaše.

A jestli vás napadlo jak to, že si pamatuju  Mause od Arta Spiegelmana, i když jsem Zlatá rybka ve stádiu pulce a všechno z literatury vyhodila?! Páč některý věci jsou nezapomenutelný i povyhození, páč třeba jdete na zkoušku s děsnou kocovinou a PMS [pre-menstruační syndrom] dohromady, a to by porazilo i vola. Zkoušku máte v ájině a z vás vychází přízvuk, kterej jste vy ani vaše profesorka dosud neslyšela....  Ale dala jsem to!  Takže todle si budu pamatovat nafurt. Maus Forever! 

KAPITOLA 9

A pokud jste v literatuře fakt úplně mimo a nemáte ani chuť cokoliv předstírat nebo se snažit, řekněte ji zkrátka narovinu, že je vám to líto, a jako fakt nečtete, ale že pro ni, pro ni byste ji přečetli pohádku na dobrou noc klidně každej večer. Tím ji dostanete a nemusí ty pohádky výjimečně předčítat vona druhejm anebo sama sobě. A bacha na to, aspoň jednu nebo dvě pohádky byste jí fakt přečíst měli. Sice usne jako špalek po druhý větě, ale podprahově vás bude vnímat i dál a třeba bude mít i lepší sny.

A jestli byla fakt kus a vy jste se fakt nechytali (v tý literatuře) a ták ňáko to chcete napravit, a pamatujete si jaký tituly (knížky) zmiňovala, tak jdětě hned po rande, dokud to máte v hlavě nebo v mobilu napsaný (jestli máte paměť jako já ala Zlatá rybka ve fázi pulce, tak doporučuju odejít na wc během rande a tam si to uložit do mobilu!!!) a koupit ji jednu tu knihu, kterou zmiňovala. Nebo audioverzi nebo plyšáka, jestli k tý knížce je. A k tý Gerdě je echt úžasnej plyšák :-D  Jako aby chlap poslouchal, pamatoval si co říkala, dal si tu práci a šel do obchodu a celej rudej koupil knihu od Daniely Steelové (červená knihovna) nebo její audioverzi, to chce vopravdový koule. Fakt!  A když ji vemete večer na procházku pod hvězdy a tam tu knihu vytasíte v podobě magneťáku a cédéčka (audio verze),  nebo kdybyste už doma neměli magneťák nebo baterky do něj, tak si tu tištěnou knihu trochu načtětě dopředu, je možný, že tam budou těžký slova, tak ať moc nezadrháváte. Kdyžtak u toho trošku popotahujte, ať to vypadá, že vás to dostalo svým obsahem a ne rozsahem bo nevhodnou kombinací písmenkovej znaků v jednotlivých slovách. Ale bacha, Mause ji rozhodně nekupujte, ani kdyby byla audioverze nebo plyšák v akci a ve výprodeji, většina ženských se myší i myšiček i těch malovanejch, plyšovejch nebo válečnej ták ňák bojí. Račej nějakou koblihu nebo buchtičku s mákem, tím nemáte co zkazit.

Literatuře zdar! A nezapomeňte, u literatury se odpočívá a relaxuje, z literatury se nezkouší a žádný důkazy nepotřebujete! To by měli zakázat jak na vejšce tak i na randění!

KAPITOLA 10
Jo a vlastně jsem zapomněla, že můžou existovat i výjimky a to chlapi, kteří ovládají diakritiku [háčky/ čárky/ kroužky ve slovech], interpunkci [čárky/středníky a dokonce tečky na konci vět] a ti nejlepší dokonce i interpretaci [chápou významy literárních děl] a dokonce i stále čtou i po povinné školní četbě dál, ikdyž nemusej a dokonce se i v literatuře vyznaj. Bývaj to zpravidla romantici nebo hrdinové nebo vobojí zaráz. Jako třeba i dnes, ikdyž to na první pohled není jasný. Tak ty si fakt užijte. A pokud se vám jeden z nich mihne aspoň na chvíli i ve vašem životě, přihoďte si k tomu i tento horkej brambor vod COLDPLAY - MY UNIVERSE https://www.youtube.com/watch?v=bZYPI4mYwhw , užijete si tu vlnu tak trochu dýl. A nechte se překvapit, třeba ještě nějakýho potkáte. A kdyby ne, tak nový album Music Of The Spheres vod Coldplay vychází 15.10.2021 a to vám vydrží už na furt. A my vostatní jdem teď ty vysněný hrdiny a půjčený Gerdy vrátit do knihovny. To zas bude pokuta... Kua! Jo a v tom songu [písničce] najdete i tak trochu toho DADAISMU... :-)

Hitch 007 (v sukni)

literární poradce na úrovni (té vysoké)

PS: A kdo si užívá nebo ták nějak z nějakýho důvodu tu dětskou literaturu teď potřebuje, přikládám další fotky z Gerdy... Třeba to bude milej typ na vánoční dárek pro vaše děti, neteřinky a další prcky... A já si jdu napsat ježíškovi o tu svou - první a druhej díl, abych si s ní mohla užívat hezký chvíle kdykoliv a konečně vodbourala ten svůj odpor k rybám na prdelích aut. Na strachy musíte fikaně! Někdy vod lesa, někdy vod potoka, někdy vod moře, někdy přímo ze dna voceánu a někdy na tý houpavý kře. A schovat se třeba pod ploutev a hezky to s ní proplout do bezpečí... A za vodměnu, že jdu čelit všem podělanejm rybičkám si na ten seznam ježíškovi připíšu i to cédo vod Coldplay a večeři od Nordsee! :-)