BÍLÁ VLAJKA - BÍLÝ PLÁTNO - VOSKOVKY A VODOVKY

Publikováno dne 29. září 2021.

A TROCHU MODRÉ NAVRCH K TOMU...

UPOZORNĚNÍ: BLOG JE OTEVŘEN DENNĚ OD 7h - 15h a  JE POVOLENO ČTENÍ POUZE NA PRDELI NEBO NA BŘICHU NEBO NA STOJÁKA A TO ZA RYCHLOSTI STATICKÉ - tj. 0km/1h ať nevohrožujete silniční či jiný provoz a taky sami sebe.

KAPITOLA 1

Páč to vypadá, že Královně Marience po včerejším příspěvku tak trochu klekl web pod množstvím návštěvníků a páč jsem byla velice taktně upozorněna, rozumějte sprdnuta nebo zprdnuta - já jako fakt do teď nepochopila rozdíl mezi s a z v některých slovech, že jako takto neeeee a že rozbombardovat všecky chlapy naráz není fér, že pak padaj weby a musej se nakupovat data bo co navíc kvůli návštěvnosti, že to mám aspoň ňáko fázovat. Ten můj  upřimnej útok. Že na todle jako teda nemá ani její úžasná masáž noh a že kvůli mýmu bezohlednýmu (a trefnýmu neřekla ale cejtila jsem to ve vzduchu) přístupu bude muset dělat zase novej kurz jen pro chlapy, aby se dali trochu dohromady. Sakra. Takže než bude mít čas, máte prej během čtení mýho blogu používat zatím AKUPRESURU a to následujících 2 bodů:

SRDCOVÁ SEDMA 

https://mariehelen.cz/doplnujici-info/srdce-7/ 

Je to bod kterej pomáhá při klasických projevech mužskýho ega při čtení mých hlubokomyslných objevných aha momentů - tj. nespavost, bušení srdce, problémy s pamětí, pomáhá při úzkostech, bolesti na hrudi a proti stresu. Je skvělý na celkový zklidnění. Nevím, jestli i na takovou nálož jako najdete u mě, ale za zkoušku nic nedáte, že jo. 

Prej se máte ještě raděj jistit dalším bodem a to:

BOD PROTI NEVOLNOSTEM

https://mariehelen.cz/doplnujici-info/per-6/

Tohle je bod pro velký i malý kluky a velký i malý holky a velký i malý co jsou něco mezi.

Tak prej když je budete ták ňáko kombinovat a prej rozhodně mý duchaplný teorie nemáte číst na noc, že to nezabere ani masáž na nohy, nový pyžamo, ani srdcová sedma a ani bod proti nevolnostem všecko dohromady ani nadvakrát. Takže mám zveřejnit otevírací dobu mýho blogu a to v rozumný čas, tj. od 7am  do 3pm (takže mezi 7 ranní ptáčecí až do třetí vodpolední, kdy zpravidla dáváte ten pravidelnej chrupec), abyste se stihli do večera uklidnit. Něco jako nežerte na noc, že jo! Tak jako tak... Tak jsem to dala na začátek článku. 

KAPITOLA 2

A prej ty články mám psát kratší, ať nemáte ďůlky vod mačkání až na klíční kosti. Ach jo. A že prej zatrest musím tasit i svou SRDCOVOU SEDMU, kterou bych nikdy nikomu nepřiznala. Sakra práce. Jako ty fórky se mi vracej jak bumerang, hajzl jeden, ale dobře, ještě že mě nedonutila přiznat, že sabotuju vlastní teorii novejch spoďárů a už bych měla taky vyrazit na nákup. A to ještě neví, že vod včerejška testuju novou hypotézu - teorii novýho pyžama! Tam jsem zatím po první testovací noci, jako výsledky jdou fakt vidět, ale ňáko to ještě nemám ouplně vychytaný, takže až dotestuju, dorazím vás novým objevem. Už teď mám pocit, že je přímo evoluční!!!! Ten vobjev! Ne pyžamo. A pokud pyžamo nepoužíváte vůbec, tak jste prej o krok napřed přede mnou, takže to prej nemám vůbec psát. Veřejně. Že bych si zbourala reputaci vodbornice. Jako. Prej. A jediný co mi trest zmírnilo bylo, že kvůli autorským právům vám tu nemůžu hodit celou knihu, páč má srdcová sedma je zase KNIHA, páč to by sejmulo zas mě, takový sprostý ouplný vodhalení mýho soukromýho plátna a musela bych si mačkat SRDCOVOU SEDMU i já. Grrrrr!

No takže instrukce zněly, raděj to ještě pojisti ňákou relaxační technikou, ale to už si laskavě najdi sama... No tvl, to je něco na mě. Jako meditace jsem zkoušela, nic. Jako matkovala jsem, zmatkovala jsem, teda jógovala jsem, taky nic. Jako tai-či jsem zkoušela, to bylo něco co mi jooooo jako fakt absolutně nešlo, ale zato jsem si to děsně užívala, ale to ták ňáko teďka  zatím není v provozu. Ta votevírací doba tai-či. Když jdu na prochajdu, tak speeduje [běhá] i má hlava, takže zas nic. Když běhám tak speedujou zas mý plíce a má palice přepočítává dm3 vobjemu v plicích toho kyslíku, jeslti to tímdle tempem jako ještě dotáhnu domů (rozumnějte za první zatáčku hned za těma borcema co se mi tak líběj a před kterýma vypálím tempo, ale za rohem zdechávám totál zbouraná) nebo jen na první, druhou, třetí, čtvrtou nebo pátou křižovatku. A když nejsou po trase křižovatky, ale je to furt rovně, počítám zas sloupy a pak u jednoho parkuju, celá zbouraná, v předklonu a předčítám si číslo sloupu. To já tak jako čtu vždycky všecky čísla co potkám. Jo, takže si zase načítám další bod kolapsu. Teda vlastně jestli to nevíte, když by se něco stalo, jako že si třeba můj blog čtete během cesty do práce, což se ze zásady nedělá, protože ohrožujete dopravní provoz a taky se cestou do práce ztratíce cestou do práce. Páč ty tečky, texty, pardon, jsou jak minový pole, že jako nestíháte ty vodbočky a zákruty a skruty a křižníky a palby a malby atd.  Takže blog se čte na stojato nebo na ležato a v rychlosti 0 km/ 1h prosím. To musím přidat k tý otvíračce.

KAPITOLA 3

Takže když parkujete v předklonu u nějakýho sloupu, kdekoliv, je tam zpravidla malý kovový štítek z číslem. To když potřebujete zavolat první pomoc/hasiče/policajty a nevíte kde jako jste, tak valíte k první veřejný lampě nebo sloupu vysokýho napětí, semaforu nebo tak. Na těchto sloupech tyto čísla najdete a na druhý straně mobilu už si vás dokážou najít sami. Tohle je opravdu, to si prubněte až půjdete do města. A teď zpátky to světa agentů... Při předklonu ještě přepočítávám radary a GPS adresu sloupu v registru zásahovek, jestli nedošlo k nějaký odchylce. Případně pípám to sloupu opravný souřadnice.

KAPITOLLA 4

No a teď jsem se zase ztratila i já. Jako nemyslete si, že já v tom mám jasno, já se v tom taky ztrácím jako debil, lovím, kde jsem ztratila tu niť, na monitoru mám i lepítka, ale ty svině lepivý se neposouvají ani s tím scrolováním vobrazovky [posun], takže mám takový malý barevný pravítko vod PRYMU se srdíčkama, a stejně jsem v tom jak v mlze, takže povolávám i svůj ukazováček z první, druhé i třetí a tak trochu i čtvrté třídy a hledáme spolu, kde se do prdele napojit. A už vůbec bych vám nepřiznala, že si chcu ještě jedno pravítko vobjednat a udělat v něm to čtecí vokýnko, páč tento blog je fakt v prdeli. Ale já tu záhadu jednou rozluštím a kdyby ne, tak domyšlím. Kua domyslím.

Do prdele, já zase nevím ani vo čem jsem vlastně začala psát tento článek. Scroooooooooooooooooluju nahoooooooooru aha, kamínky? Tvl, jako fakt? Ok, dobře, vo šutru nepadlo ani slovo, kilometr napsanej a já potupně scroooooooooooooooluju dolů k prázdnu pod posledním řádkem textu. Takže jako KAMÍNKY, JO? CO JSEM DO PRDELE JAKO CHTĚLA PSÁT VO KAMÍNKÁCH? Uplyne minuta, dvě, tři, deset, dvacet, třicet, hodina, dvě, tři, den, dva, tři a teprve teď můj pravý ukazováček s tentokrát již dírou, čtecí, v pravítku objevuje tu skvostnou myšlenku co proběhla hlavou a co se mi jevila tak GENIÁLNÍ. Takový jak když kolem vás prosviští BUMERANG, BOLT nebo STŘELA. Prostě rychlý, přesný, trefný, ale hovno z toho, páč se to nezastavilo. Proběhlo to a vy jste tu geniální myšlenku snažíte chytit znova.

No takže uplyne pár dní kdy spolu s pravítkem a čtecím okýnkem hledáme v palici ňáký stopy po tý záhadný a zmizelý geniální myšlence a ták ňák to už vzdávám a říkám si NASRAT,  zase jsem minula cíl, tak budu psát vo něčem jiným. Jenže ten bílej monitor je přímo děsnej, je to jak bílý pláno, kde je miliarda možností a já nevím se kterou začít. Je to jak propočítávat balistickou křivku střely, kterou ještě nevíte kam ji chcete vodpálit a jak to dopadne. No takže jste klasicky naprosto PERPLEX [paf] i z těch možností, takže plátno/ monitor zůstává naprosto bílej, páč se nemůžete rozhodnout pro tu nejlepší variantu, páč jich v té miliardě vidíte miliardu a dvě k tomu navrch. NASRAT. Takže co jsem to vlastně chtěla. Joooooo, že jako těm chlapům jako vlastně ty "holý zdi", který nejsou holý, vlastně závidím. Že voni tam toho maj mraky těch uměleckejch děl a já su furt na začátku. A tak vobčas ty mistrovský kousky ták ňák víc studuju a snažím se to diagnostikovat [určovat] do jednotlivých stylů - avantgarda, klasika, Výkřik (Edvard Munch), Poslední večeře (Leonardo da Vinci), Na západní frontě klid (E. M. Remarque), na Ezopa (zvířecí bajky), tragédie jak ve starověkém Řecku, Hvězdná pěchota, tvl to se táhne jak Ilias a kua znova další pokus tah na Odysseu kua zas nic tak i Homér píše třetí scénu, Ruská ruleta kde to sakra je?!, TAJNÝ AGENT 007 a strategický plán jak se tam dostanu pod ty spoďáry, 1000 mil pod mořem, a sakra tady je to už i ve výzkumu pod Vteřiny před katastrofou (americký dokumentární cyklus National Geographic), 3 vteřiny (Film FBI mělo plán...), aaa Tobogan! No Toma už jsem dlouho na scéně neviděla (Tom Cruise) atd. atd. 

KAPITOLA 5

Jako máte tam toho mraky, jako inspirace geniální, ale jako kde sakra začít. Čeho se chytnout. Když to chcete mít výjimečný, hezký, kouzelný, romantický, něžný, jemný, geniální, a nejlíp neviditelný to dílo, aby to zase nějakej vysírač ze socek nemoh zkritizovat nebo použít jako svou instáčovou prezentaci. No takže na velký plátno/ holou zeď se necejtím. Takže dočasně rezignuju a přecházím na o dost menší plátno, který jsem vobjevila nedávno. KAMÍNKY. Je to malý, človek by řekl, že to bude hrc frc prc a hotovo a vono jako neeee!


Je to sice malý, ale když neznáte techniku bo jste to nikdy nezkoušeli  bo je ten šutr jetej, raněnej nebo nalomenej, nebo tmavej bo flekatej, bo umaštěnej bo nemá pravidelný tvar voblázku, tak jako jste na tom dost podobně jako s tím velkým plátnem. Taky si říkáte jako dobrý, to bude fofr, jenže nevíte tu techniku, takže jdete vobjevovat svý talenty na půdu, kde je pozůstalost po výtvarce, kterou jste nenáviděli na základce - vodovky a anilinky. No tak to zkoušíte a vono se to ňáko nechytá. Vodplavuje se a nedrží to . A to jsem ještě zapomněla říct, jak mě vysejraly ty plytký debilní stohovatelný kalíšky, který jste jak debilové museli napustit vodou u umyvadla a pak to táhnout přes celou třídu a stejně jste to vycabrali. Pak zas vylovit štětec na druhý straně, kterej byl vždycky na dně výtvarnýho pytlíku, takže jak na sviňu zas uleženej a lehnutej na bok. To nasere každýho, kor když vidíte, když vedle vás někdo vybalí celej penál různejch štětců a ještě je má čistý, vyleštěný, vy narozdíl zapatlaný vod minule páč se vám nechtělo umejvat ty stětce atd. No jako takže už jdete s tím vodporem k tomu malování. Takže anilinky ani vodovky nedržej. Tak jsem lovila temperky, ty byly napůl zeschlý, takže vodšroubování zátky mi vůbec nepomohlo, propíchnutí špendlíkem žádnej efekt a tak se naserete a půjčíte si nůžky a vemete to vejpůl temperky, kde to sotva ještě žije barvou. Ale jako dobrý, temperka se chytá. Kua, ale zas nemáte hadřík, ani utěrku, kapesníky papírový nebyly tak ani hajzl papír ne... Jak já ty hodiny nenáviděla. A to jejich a teď všichni namalujeme toto a tamto a nakonec jobovka srovnávačka. No brekeke.

KAPITOLAOLAA 6

A tak uděláte základ, bílej bo ňákou jinou jednobarevku, aby to ten šutr/cvičný plátno ňáko zapláclo a srovnalo, někdy berete i trochu tmelu na vyrovnání nerovností. No a co teď, když malovat neumíte a jediný co vám šlo byla GEOMETRIE a MATEMATIKA, takže jste schopný akorát tak nakreslit základní geometrickej tvar a zbytek jste zvyklí dělat v komplu. Tak kosočtverec jsem vyřadila hned na začátku, lichoběžník byl divnej, kruhy nemám ráda páč z toho udělám vždycky šíšu, čtverec tam se mi většinou rozjíždí ty úhly svině devadesátkový a tak mě napadá naprosto geniální nápad, že zkusím propočítat rovnici balistické střely (kruhová odchylka) 500m, dvakrát,  v kombinaci s trojúhelníkem, že by to ták ňák když dobře zamířím mohlo snad aj to srdce dát dohromady. Jenže jste zvyklí na propočty vokolo 500m kruhové vodbočky na 12.000 kilometrů a před váma leží šutr zhruba 7x 5,5cm. Kua a co teď jako. No NASRAT. Ale páč já to nevzdávám, nacházím šablonu na srdíčko online a bezostyšně kopíruju umělecké geometrické dílo bez propočtů. Temperka si dělá lehké vodchylky sama, svině, ale ták ňák když si vodstoupíte třeba na těch 12.000km nebo račej blíž, abyste to viděli, tak třeba na 3-5m, tak to to srdce ňáko dá. Ale co jako teď.

Gooooooogliiiiiite a goooooogliiiiite na netu co byste k tomu jako ještě prdli, protože tam máte místo. A do toho nacházíte inspiraci na facebookové skupince Kamínky a tam jste totálně uzemněni granátem. Tvl, kua, to si snad dělaj prdel. Takže jako takovou ligu malovanejch kamínku okamžitě zavrhuju, sbírám svý zbouraný ego, který bylo dosud hrdo na moji srdíčkovou balistickou křivku na dvakrát vypálenou z jednou bodu a dokonale se propojující v dalším středu o pár centimetrů výš. Má genialita je hnedka pryč. Sakra. Ale zároveň objevuju i psaný šutry a ty mi připadaj geniální nadvakrát. Páni, to je potenciál. Jenže na šutr se ten váš kilometrovej Homér fakt nevejte, tak vočumujete konkurenci co si jako tak píšou.

KAPITOLA 7

A někdo kdo má dlažební kostku tak vypálí klidně celou Kytici od Karla Hynka Máje a ještě s ilustrací a to mě nasralo. Dokonce v tý básničce neměl ani chybu, srovnávala jsem to s původním textem z roku 1825, páč to psal už v depresivním období puberty a dodnes je to mylně chápáno jako dílo, které psal vo 10 let pozdějc, ale to nikomu ani dlažební kostce nevysvětlíte. Stejně tak tu jeho přesmyčku ve jménu - ani dlažební kostce na druhou to nevysvětlíte. To jsou ty dezinformace. Dále goooooogliiiiiim, abych se dostala někam do velikosti okolo 7cm a co se tam všechno vejde. No nic moc. Jako s tím moc parády neudělám. Kua, budu muset škrtat, škrtat, minimalizovat, debilizovat mý hluboký myšlenky. Jenže udělejte z běžný délky 1-2km pár slov. A ještě když čtete ty komentáře, že to musí být psaný vod srdce. A že to musí být v určitých limitech, že je to primárně dětská hra. A že to musí být ták ňáko udělaný i pro děti, který ještě neuměj ani číst. No tvl, teď už mám balistickou ležatou vosmičku i z mozku...

Ale páč já to nezvládám, teda nevzdávám, z balistické ležaté vosmičky dělám placáka a kompromis - kus textu bude v angličtině, páč to je můj interní srdcovej jazyk, bez toho by to prostě nešlo, kus bude v češtině a ještě do toho narvat ňákej fórek. Kua do prdele, že jsem si nevyrvala na náměstí jednu dlažební kostku před ZUŠkou. Třeba by mi ta ták ňák sama předkreslila, že jako tím votevřeným oknem ze ZUŠky z hodiny výtvarky by jako kydnul jako takovej ňákej poklad grafickej, malovanej, perokresba, sgrafit grafit granát, kua cokoliv! Ne. No takže jsem se inspirovala bondovkou a zlomeným srdem kolegyně č. 5.698, která i po pátým natáčecím kolečku stále říkala DĚKUJU, ŽE JSI, to ještě netušila co se bude natáčet v následující scéně... PADOUCHU by pokračovalo, kdyby to věděla, ale bez toho Děkuju, že jsi napřed... a kdyby mohla, rovnou by v tý postelový scéně Bondovi řekla NASRAT, voblíkám se a mízím já ať jednou zlomím srdce já Tobě dřív. 

KPT. 8

Tady si dovolím jen malilinkatou vodbočku, metřík až dva, fakt to bude fofr. Tak James Bond je můj parťák z výcviku jak už víte. Ale ták ňák původní message celýho kompletního díla měla bejt úplně jiná než z toho je dneska, se to zvrtlo jak blbě propočítana zasraná balistická střela. James Bond totiž dělal pouze PR problematice sukničkářů, chtěl toto téma přinést a ukázat společnosti, že todle by se mělo ňáko řešit. A tak další ženy z výcviku se účastnily natáčení a měly dělat jeho milenky jen na voko. Jenže James Bond byl tak charizmatickej jako doopravdy, že i ty elitní agentky vodpadaly z něj jako hrušky ještě se nedotočila poslední scéna. A to nemluvím vo všech vodpadlejch srdcích za klapkou, vedle klapky, vokolo klapky, nad klapkou, pod klapkou. No tvl, to bylo jako když hodíte granát a složíte tím stádo hus. A tak, páč se to totálně vymklo původnímu cíli a to PR [reklama] této problematice, my agentky a agenti, jen ti nejdrsnější (ehm, takže zas jen já) jsme vytvořili další jednotku a to pod krycím názvem HITCH 007 a musela jsem dávat dohromady jak hlavní herečku, tak půl štábku navrch k tomu a pak ještě minimálně 80% každýho kina. No takže teď je k bondovi vysíláno i podprahové "já to dám, já ti odolám. Padouchu 007." To mi docela uvolnilo ruce, páč to vyřídí/ vybalancuje cca 95-98% divaček co se zrovna dívaly bondovi do očí. Ale i tak, je to záhul a tak jsem musela zřídit několik jednotek na každým kontinentu a já už to jen tak řídím z povzdálí. S Bondem chodíváme na Valentýna na pivo a říkáme si tvl, jak se nám tento projekt totálně zesral. Ale pivo zachrání vše, že.... Tak zase za rok, kámo.

Tak zpět ke kamínkům. Takže jste svou kilometrovou myšlenku zkrátili na DĚKUJU, ŽE JSI, PADOUCHU - jako na počest Jamese, svýho nejlepšího kámoše z výcviku, že von za to fakt nemůže a FOREVER, FOREVER, aby si to furt nevyčítal, kamoš jeden. Jenže jako pastelka na tom nedrží, na tom šutru. Voskovka na tom šutru taky nedrží. Kua. Tak tasíte nejmocnější zbraň svýho dětství PROGRESKU!!!! Kua zas nic. Ale páč to nevzdáváte, už kvůli Jamesovi, aby viděl vod vás tu podporu, tak zkoušíte další a další pisátka až tam drží jen ten polovypsanej zasranej CD popisovat permanentní. Takže to ták ňák píšete každý písmeno na třikrát, a ták ňák jako zapomenete propočítat šírku textu, interpunkci zahrnout, font, mezeru po interpunkci a když dopíšete DĚKUJU, ŽE JSI, tak zjistíte, že jste v prdeli, protože je konec šutru. Ale to už není kua ale KURVA s echt řinčivým RRRR jako prase. Páč to mělo bejt na podporu Jamese a ne se to vysrat jako původní projekt PR nevěrníků.

KAPITOLA 9

Tak to rozdejcháváte a říkáte si NASRAT. Nezabírá. Zkoušíte NASRAT, NASRAT a furt nic. Zkoušíte masáž na nohy, srdrcovou sedmu si málem ztrhnete, bod na nevolnosti ani nezkoušíte, páč víte, že na tuhle situaci je to slabej vodvar. Ale protože Jamese milujete jako bráchu, tak to nevzdáte a chcete PADOUCHU napsat za roh šutru, ale kua, tady zasahuje sám James, protože chce už KURVA hrát FAIR PLAY I S TĚMA ŽENSKEJMA!  A že se už nebude schovávat a utíkat ani za roh šutru a ať hraju FAIR PLAY  a nechám to být. A ať tam napíšu aspoň FOREVER, FOREVER, jako ať si pamatujem, že tento projekt se nám fakt vysral už jako snad na furt. Šutr mám chuť rozstřelit o skálu v lomu, ale James zasahuje i tentokrát a poučuje mě o šrapnelech, páč si pamatuje, že jsem mu psala ať mě vomluví na výcviku, že mám krámy jak prase a že to zkrátka nedám a nedojedu, páč jsem si zas zapomněla koupit vložáry do foroty.

Kua, už si vzpomínám. Takže šutr beru na milost zpět a podle pravidel z druhý strany píšu FB KAMINKY a aspoň chcu Jamese povzbudit i podruhý pidi srdíčkem ze zadu jako sorry, že se mi zepředu nevešel PADOUCH.  Přihazuju SPZ šutru, teda PSČ Mikecu. Kua. To by bylo. A aby to vydrželo na furt, tak jdu ještě po tmě zalakovat kamínek průhledným lakem. Ráno vstávám, že dám Jamesovi 15.2.2021 šutr na památku na náš další ubečenej večer, který zachraňuje jen ten místní Mamut. Jenže zase kvůli fanynkám račej fotíme jiný značkový pivo, páč by pak naše tajný místečko zase padlo pod náloží použitejch podrsenek a spoďářů. Kua. Tak toto je už fakt v prdeli, páč ten šutr se roztek jak ty fanynky. Kua, kua, kua. Zase jsem si nepřečetla návod, že si mám udržovat odstup 20cm lakem vod šutru. Tentokrát už fakt nasraná natolik, že jakmile James odlítá rogalem z kopečku neznámo kam, přihlašuju se na ZUŠku na kurz malování. Páč příští rok to nechcu už posrat....

KAPITOLA 10 

Takže šutr v tahu, James v tahu, akorát ta výtvarka se mi zas kua vrátila jako bumerang. Jako nemyslite si, že je to lehký být agentkou, každej máme svý slabý talenty. A já hold to malování sabotovala tak dlouho až mi to dalo ránu do zad. Ale co bych kvůli podpoře starýho kámoše neudělala, i na tu zasranou výtvarku se zas vrátila, i s těma kalíškama třeba, abysme ty naše ukňouraný večery jednou za rok, kdy nemusíme předstírat jak moc jsme dokonalí, měli trochu hezčí. Ještěže ten Mamut nás dává dohromady. Už jsme ho jednou, vlastně dvakrát museli kvůli nebezpečí prozrazení přesouvat, ale furt se nám to daří ták ňák ho udržet v tom našem Mikecu. Tak aspoň to no...

Kua, ale co jsem to vlastně chtěla. Jo, chlapi, já vám vlastně chtěla napsat jen dneska stručně, že to vaše plátno je ouplně v pohodě. Ať je to v jakýmkoliv stavu - moderna, pravěk, vokousaný a potřebujete spíš deratizátora místo restauratéra, buďtě v pohodě. Všechno se dá vopravit. Na díry tmel. Na velkoplošný plátno klidně pixlu Duluxu na interiéry jeslti chcete mít pěknou barvičku jako základovku. Jako Balakryl bych moc nedávala, ten moc nezakryje a budete to jak debilové muset znova přemalovávat ještě dvakrát, takže 3x celý plátno. Ale když si vemete ALKYTON, to je kvalitka. To už po prvním nátěru bude pecka, skoro jako nový, nový eunuch. A když dáte i druhej nátěr, tak z vás bude rovnou panic s eunuchem navrch k tomu.

Jo a vemte si na to váleček, půjde to rychlejc. Jestli tam pak budete chtít něco malovat sami jako že jste borci, tak račej ne. Račej řeknite kámošce, kolegyni nebo přítelkyni, jestli by vám to tam nepomohla ták ňáko zútulnit, trošku vybrat barvy, zařídit to, udělat z toho hezkej domov, takovou adresu trvalýho bydliště. S tou jedinou... Tak jako... Třeba. Kua, ale ten šutr mě fakt nasral. Na první hodině jsem nachystaná vypálit svou smrtící votázku mé jednoroční kariéry umělkyně - do prdele jaký barvy a fixy na ty zasraný kameny?! Ještěže my elitní agenti máme spešl T9 a ta nám ty sprostý slova maže automaticky sama z otevřené huby. Takže paní učitelka slyšela jen Jaký barvy a fixy na ty kameny?! 

(KA)PI(S)TOLKA 11

Jo a skara, teď musím tak trochu prej zveřejnit i to mý umělecký plátno a vytáhnout tu mou SRDCOVOU SEDMIČKU.... Tak si ji užijte, třeba se do ní taky naprosto a naprosto zoufale zamilujete jako já kdysi v tom 2010tým... 

PS: je to I LOVE YOU TO THE MOON AND BACK by AMELIA HEPWORTH illustrated by TIM WARNES

PS2: A jestli někdo napráská, že jsem nafotila skoro celou knížku, tak tendle BLOGEČEK BUDE PLACENEJ!!!! Srdcovky se maj sdílet... A aby to nebylo ouplně snadný, pozice stran jsou ták ňák jako trošičku pozměněný... 

Hitch OO7 (v sukni) tak trochu rozteklej (v nulách) a na měkkomodrý vlně i vodě...